sobota 1. listopadu 2014

Johan Theorin - Mlýny Osudu

V létě se fanoušci Johana Theorina konečně dočkali a na pultech obchodů se objevil poslední díl Mlýny Osudu. Bohužel nemám na blog dost času, a tak se o tom zmiňuji až teď. To má nicméně svůj záměr. Nedávno totiž vyšly studentské noviny, kam jsem psal právě o této knize. Před několika dny jsem si navíc splnil sen a v Praze se setkal na besedě při festivalu Dny severu právě s Johanem Theorinem. Je to neuvěřitelně příjemný a sympatický muž. :) Přidávám odkaz na článek, který jsem napsal.

Vedneměsíčník (studentské noviny z Českých Budějovic)

čtvrtek 16. října 2014

Mons Kallentoft - Zimní oběť

Úplnou náhodou se mi do ruky dostala další severská detektivka. Kniha Zimní oběť od švédského spisovatele Monse Kallentofta, který pochází z Ljungsbro nedaleko Linkopingu. Pracoval v reklamě, jako novinář a od roku 2000, kdy mu vyšla první kniha a získala ocenění nejlepšího debutu, píše knihy. Nejvíce se proslavil sérií knih o detektivce Malin Forsové, která má nyní celkem sedm titulů. U nás vyšly knihy Zimní oběť, Letní smrt, Podzimní vražda, Jarní mrtví a Páté roční období.Kromě toho byla přeložena také kniha Food Junkie - Posedlý jídlem. Mons Kallentoft je totiž vášnivý jedlík a patří mezi 50 porotců, kteří vybírají nejlepší restaurace na světě. 
Kniha Zimní oběť je první ze série Malin Fors. Autor nás zavede do svého rodného města v tuhé zimě, kdy lidé pokud možno nevychází z domu a zamrzá topení. Jednoho dne ráno je objeven pověšený muž na opuštěném stromě. Je nahý, tělo má zničené a vše nasvědčuje tomu, že o sebevraždu nejde. Malin a její kolegové se pouštějí do pátrání po vrahovi, který se ukrývá ve tmě. Snaží se rozmotat zamotané klubko osob, které by s vraždou mohli mít něco společného a chvíli se zdá, že případ zamrzne na bodu mraz. Nebo spíše někde okolo mínus třiceti. Zima bude tuhá a vypadá to, že tajemný stín se svou prací ještě neskončil.
Kniha je poměrně obsáhlá (cca 440 stran) a objevuje se v ní hodně postav. Čímž vás nechci odradit, protože to není nic co by kazilo dojem knihy. Naopak. Děj je promyšlený, zajímavě se vyvíjí a autor do něj zasazuje ještě víc. Zvláštním, specifickým jazykem popisuje své rodné místo a stejně poutavě s situace, které se v knize odehrávají. To pro mne byl jeden z nejlíbivějších faktorů knihy, krátké a vystihující věty plné nejzvláštnějších spojení. Jediné, co mi vadilo byl fakt, že jsem v knize postrádal akčnost. Obecně jsem byl ale velmi příjemně překvapen. Kdybych byl hodně odvážný, přirovnal bych některé prvky k J. Theorinovi (místo, kde vyrůstal, knihy rozdělené na roční období, osudovost), ale možná jen přeháním. Udělejte si názor sami a rozhodně dejte M. Kallentoftovi šanci.


neděle 17. srpna 2014

Dan Vyleta - Pavel a já

Do poválečného Berlína vtrhla krutá zima. V roce 1946 je navíc město rozděleno na několik sektorů a zdá se, že je jeden nebezpečnější než druhý. Lidé umírají. Ženy jsou znásilňovány. Vypadá to, že i když válka skončila, dobře ještě nějaký čas nebude.
Ve smutném a zničeném Berlíně však vznikne zvláštní vztah. Tichý Pavel, který má nemocné ledviny a trpí jako zvíře se seznámí s mladým chlapcem Andersem. Tráví spolu čas, čtou si, až jednou přijde den, který změní jejich životy.
O patro výš nad Pavlovým bytem hraje krásná a tajemná Soňa na piano. Po schodech vystupuje Boyd, Pavlův kamarád. V ruce má kufr a v něm ukrývá nehezké překvapení. To zatáhne Pavla a jemu blízké do podivného spiknutí. Teplota stále klesá a věci se dávají do pohybu. Jde z téhle podivné situace vůbec vyváznout se vzduchem v plicích? Nevypadá to.
Moc jsem se těšil na příběh, který mě zavede do poválečné doby, protože i to je koneckonců součástí války. Z toho jsem byl ale po přečtení doslovu zklamaný. Poměrně dost věcí z děje je totiž vymyšlených, a příběh tak trochu ztrácí na reálnosti. Samotný děj se ale autorovi povedl a navíc ho odvyprávěl příjemným a čtivým jazykem. I když kniha nepatří k nejkratším, s chutí jsem jí dočetl a mile mě překvapila. Označil bych jí jako velmi příjemný a nadějný debut.

Dan Vyleta je syn českých uprchlíků, kteří emigrovali do Německa v 60. letech. Tam také vyrostl a následně vystudoval historii ve Velké Británii. Nyní žije v Kanadě a přednáší na vysoké škole. Román Pavel a já je jeho první dílo.


středa 13. srpna 2014

Vladimir Nabokov - Čaroděj

Určitě většina z vás zná slavnou Lolitu Vladimira Nabokova. Já sám jsem jí četl už minulý rok, ale až nyní jsem se dostal ke krátké povídce Čaroděj. Dílo, které bylo dávno považováno za ztracené se našlo v 80. letech a zcela právem je dodnes srovnávané se slavnou Lolitou.
Na zhruba 50 stránkách si můžete přečíst vlastně celý náčrt Nabokovova slavného díla, ale pozor! Příběh lásky staršího muže k dvanáctileté dívce (Čaroděj) však nesmíme brát jako pouhý náčrt Lolity, jak nám ho sám autor servíruje. Čaroděj je totiž samostatná a uzavřená kniha, ve které je nám odkryta touha hlavního nejmenovaného hrdiny po děvčátku s jehož matkou se ožení, aby mohl uskutečnit svůj plán. Ten ale nedopadne úplně podle jeho představ. Zní vám to podobně, že? Dost možná.
Nabokov si pohrává se tématem pedofilie a ukazuje nám svá úchvatná slovní kouzla, jak je u něj zvykem. Příběh víceméně stejný, a zároveň odlišný oproti asi nejslavnějšímu dílu V. Nabokova, rozhodně stojí za přečtení a bezesporu je důležité přečíst si i rozsáhlý doslov Karla Theina. Lolita a Čarodej totiž nejsou dva stejné a obyčejné příběhy s perverzním základem. Nabokov si hraje s etikou, estetikou, překračováním hranic, člověkem jako takovým a ukázat vám může mnohem víc. Přečtěte si, pak ještě jednou a zamyslete se.

čtvrtek 7. srpna 2014

Časovač

Nepamatuji si, kdy naposledy jsem napsal povídku takhle rychle a skromně musím říct, že jsem s ní moc spokojený. V úryvku, který jsem sem dával jsem jednu maličkost (i když to maličkost není) upravil, ale asi to ani nepostřehnete. Doufám, že si dobře počtete a třeba mi něco málo napíšete.

Časovač - download

pondělí 4. srpna 2014

Unknown

Rozhodl jsem se, že sem budu nějaké povídky dávat na části, ale jelikož si myslím, že tahle bude poměrně krátká, dám sem z ní jen malý kousek. Proč? Zajímala by mě jedna věc. Kdo si myslíte, že bude hlavní postava nového příběhu?

Zkusili jste se někdy hluboce, ale opravdu hluboce, zamyslet nad tím, jestli je pro vás setereotyp dobrá věc? Nezajímají mě odpovědi typu, jak kdy, občas, jak včem a podobně. Myslím tím skutečnou podstatu toho slova. Děj, činnost, popřípadě série procesů, které se neustále opakují.
I když ve skutečnosti má toto slovo v různých vědách poněkud jiný význam. Například v metaforickém významu je to obvykle převzatý a nemměný soubor představ o člověku nebo skupině, který významně ovlivňuje jejich vnímání, hodnocení i postoje vůči nim. Přitvrdíme. V psychologii je to neměnný a opakovaný soubor představ nebo gest, která se vždycky vyskytují pohromadě. Vsadím se, že jste text přestali vnímat zhruba před dvěma a půl řádky. Buď to zkuste přečíst znovu, nebo se na to vykašlete. Je mi to jedno, protože já mám na mysli ten stereotyp, který se většině z nás vybaví. Uzavřený kruh, který se točí a točí. Nic ho nenarušuje. Jako koloběh vody nebo lidská závist. Máte to rádi? Nelžete si, když říkáte, že vás stereotyp nudí k smrti? Co když vám jednou právě ta smrt stereotyp naruší? Co potom?
Já osobně žiji stereotypně už několik týdnů. Možná protože musím. Možná protože chci. Každopádně to tak je a já jsem spokojený. Opravdu se mi to líbí. Většinu dne jsem sám a pohybuji se ve své slušně zařízené a poměrně velké místnosti, kde odpočívám, čtu, sleduji televizi, nebo prostě jen ležím a koukám do ničeho. Občas mám potom pocit, že slyším všechny zvuky na světě a pak je najednou ticho, které se zařezává do mého mozku, jako nůž do másla. Je to nepopsatelné. Jsem lovec klidu. A mám ho na mušce.
Každý den jdu na chvíli ven na čerstvý vzduch. Okolo místa, kde bydlím, jsou všude lesy. Mám rád to ticho a klid. Navíc právě teď přichází ta část podzimu, kdy se barví listy a padají na zem. Procházím se parkem, kopu do hnědo-žluto-červených hromad a poslouchám zvuk listí. Oproti místu, kde jsem žil dříve je tohle opravdu ráj. Chladné, ocelově studené budovy jsem vyměnil za sněhově bílý dům uprostřed lesa. Protivné obličeje, které jsem potkával na ulicích, jsou pryč. Místo toho potkávám úplně jiné lidi. Občas z nich ale mám větší strach, než z těch protivů. To je jediná věc, která mi vadí. Člověk tady vidí strach, bolest, ale i štěstí nebo prostě jen klid. Klidu v očích jsem si ale všimnul málokdy.
Teď sedím u stolu. Na něm je položený sešit, po kterém klouže propiska. Tu drží moje ruka. Trochu se klepe. Celý se trochu klepu. Za oknem se začíná stmívat, zvedá se vítr a já si půjdu dát večeři. Občas mám dlouhé chvíle, a tak mě napadlo, že bych mohl napsat o tom, jak jsem se na tohle krásné místo dostal. Třeba mi to i trochu pomůže najít a dostat ten klid. Myslím, že je blízko. Trochu se potím a ruka se mi začíná víc a víc klepat. Půjdu se najíst a povím vám svůj příběh. Mám spoustu času.
Slyším něčí kroky. Už je čas. 

úterý 29. července 2014

Grzegorz Gortat - Potkani a vlci

Kniha Potkani a vlci nás přivádí do prostředí, kde se pohybuje patnáctiletý Henrik. Chlapec, který se považuje za pravého Poláka a jeho hlavní ikona je Adolf Hitler, je členem spolku podobně smýšlejících mladíků v polském Krakově. Ví ale vlastně, jaké postoje zastává?
Po rvačce, do které se Henrik dostane, nás autor přenese do druhé světové války, přesněji do koncentračního tábora Auschwitz II - Birkenau. Čtenáři se naskytne krutě upřímný pohled na život v koncentračním táboře, kde si nikdo nemůže být ničím jistý a kde se bojuje o každý další den.
Vysoké komíny se tyčí nad táborem, kam se hrnou transporty s Židy z celé Evropy. Těm je řečeno, že se umyjí, dostanou najíst a budou pracovat. Pak se za nimi zavřou těžké dveře a o několik chvil později začne z komínů stoupat kouř. 
Polský spisovatel Grzegorz Gortat, který získal například ocenění v soutěži IBBY Kniha roku 2006 nebo cenu Polské společnosti knižních vydavatelů, napsal silný a krutě upřímný popis života v koncentračním táboře na pozadí poutavého příběhu. V relativně krátkém díle se skrývá nejen poučení o světové válce, ale díky samotnému příběhu také zamyšlení nad hodnotami a životem jako takovým.




úterý 22. července 2014

Jussi Adler Olsen - Washingtonský dekret

J. A. Olsena si čeští čtenáři oblíbili díky sérii knih o detektivním Oddělení Q. Dosud u nás vyšly knihy Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi, Složa 64 a na podzim se můžeme těšit na pátý díl Marco. Nakladatelství Host nám nyní přináší další jeho dílo Washingtonský dekret, který vyšel už v roce 2006.

Bruce Jansen, všemi oblíbený politik se jednoho dne vydá na výlet do Číny, kam sebou vezme ještě několik výherců televizní soutěže. Stane se velké neštěstí, které poznamená a sváže dohromady všechny účastníky a navždy ovlivní jejich život víc, než si dokážou představit.
O několik let později vyhraje Jansen s přehledem volby a stane se americkým prezidentem. Během oslav jeho jasného vítězství se však stane další velké neštěstí. Atentát, při kterém zemře Jansenova manželka, ho naprosto změní a prezidentovo chování začíná být podivnější a podivnější. To rozběhne kolotoč šíleností, které postihnou celé USA. Prezident ruší ústavní práva amerických občanů a země se dostává do situace, kdy jsou cenzurované televize, rádia, noviny. Lidé odevzdávají zbraně a od určité doby nesmí ani vycházet z domů. Střety milicí a armády si vyžádají nespočet mrtvých. Lidé dokonce mizí a nikdo neví kam. Dokáže tohle šílenství někdo zastavit a stojí za tím vším opravdu jen Jansen?

Příběh, který se zdá být naprosto nemožný, překvapí tím, jak snadno se něco takového může stát, což také autor v knize vysvětluje. Obzvlášť v dnešní době je toto téma neuvěřitelně aktuální a Olsen se ho zhostil opravdu skvěle. Kniha je poměrně dlouhá, ale velice čtivá. Neustálé napětí drží čtenáře při smyslech a ani na chvíli vás nenechá vydechnout. Pravda je, že by se našlo určitě i několik negativ, jako například tak trochu nepříjemné sestavení jednotlivých časových úseků. Pokud jste ale už četli něco od J. A. Olsena, určitě vás takhle kniha nezklame. Olsen napsal skvělý, politický thriller, který je nejen výborně napsaný, ale také až děsivě aktuální. Oddělení Q však nečekejte.


neděle 20. července 2014

Zvíře

Povídka Zvíře se mi psala dobře. Trochu jsem se inspiroval Normandií, kde jsem před nedávnem byl a moc jsem si to tam oblíbil. S výsledkem jsem spokojený a snad se bude líbit i vám. 
Budu moc rád, když mi k ní něco málo napíšete. 

středa 16. července 2014

Zvíře 2. část

Uvařil si oběd, lehnul si k televizi a užíval se nerušeného lenošení a klidu. Ani si nevšiml, že usnul, a když se probudil, bylo už něco po třetí. Nakonec mu to nedalo a rozhodl se, že se půjde projít za město. Obléknul se a plný optimismu vyrazil na procházku.
Na jasně modré obloze tančilo několik bílých, načechraných mraků. Takový pohled se zde zas tak často neobjevoval, i když výjimečný nebyl, a on si ho vychutnával plnými doušky. Foukal slabý vítr, který si pohrával s listy stromů a obrovskými poli všude kolem něj. Procházel cestičkami tak dlouho, až nevěděl, kde vlastně je. Věděl ale, že nebude daleko od domova.
Šel a hlavou se mu honilo nespočet myšlenek. Za sebou najednou uslyšel zvuk bruslí a jemný smích několika dívek. Neotočil se, a když kolem něj projely, usmály se a pozdravily ho. Byly to studentky ze třídy, kterou neučil. Zbýval jim poslední rok a on si prohlížel jejich nohy v krátkých šortkách, po kterých stékal pot. Sexualita mu byla po praktické stránce dost neznámým tématem. Kdyby někomu, koho znal, řekl, že je panic, určitě by mu to nevěřil. O to víc pro něj bylo těžší zvládat podobné situace a kolikrát měl pocit, že se neovládne a provede něco špatného. Moc moc špatného. V hlavě mu však vždy něco našeptávalo, že to špatné není.
Když jejich krásná těla zmizela za kopcem, ignoroval už odeznívající erekci a začal se vážně zajímat o to, jak se dostane domů. Se znechucením se podíval na hodinky, když zjistil, že je už skoro osm hodin.
„Je čas,“ zašeptal nikomu a pomalu se rozhlížel. Stmívat se začne až chvíli po 11, takže má docela dost času. Nakonec se ale rozhodl, že si zkusí někoho stopnout. Šel po silnici a na ukazateli zjistil, že mu do města zbývá ještě slušný kus, a tak doufal, že mu někdo zastaví. Chvíli po deváté u něj zabrzdilo malé autíčko, ve kterém seděla sympatická blondýna.
„Kam jedete?“ zeptala se a odhalila řadu bílých zubů.
Naštěstí měla stejnou cestu, a tak ho ráda zavezla. Povídali si o všem možném a kolem nich utíkala krásná krajina severní Francie. Jemu ale pohled sklouzával k jejím dohněda opáleným nohám. Nemohl z nich spustit oči a začal se potit. Hlas se mu nepatrně třásl, což ona nemohla poznat. Ruce zaměstnával různými pohyby. Snažil se s ní normálně komunikovat a oči mu skákaly z jejích nohou na její hrudník a zároveň sledoval, jestli už bude konečně doma.
Připadalo mu, že cesta trvala snad pět hodin, a když ho s úsměvem o ani ne hodinu později vysadila před domem, celý se klepal. Doma si udělal večeři a notnou chvíli seděl na balkoně a uklidňoval se. Bylo mu už dobře, ale takovýhle stav už hodně dlouho neměl. Pozdě v noci si lehnul do postele a rozhodl se, že další den vyrazí do města za památkami.
Dlouho se převaloval, a když konečně usnul, viděl před sebou postavu pod prostěradlem. Kdykoliv chtěl natáhnout ruku, vzdálila se a nakonec jí celý propocený dohnal a prostěradlo strhnul. Nahá bledá postava ležela na zemi a na krku měla rudou, řeznou ránu, ze které jí stékal proud krve. Tekl rovně a na bílém těle působil kouzelně. Nevěděl, jestli někdo slyšel jeho křik, když brzo ráno otevřel oči. Nevěděl ani, jestli křičel. Věděl jen to, že něco křičí uvnitř něj. Možná dál než se doposud podíval.
Ráno zabalil pár věcí a vyšel na autobus. Den vypadal téměř stejně jako včerejší a on se zase usmíval a události posledních hodin byly někde daleko pryč. Usadil se do měkké sedačky, nasadil sluchátka a nechal jeho oblíbenou kapelu Sigur Ros, aby zaplnila každý kout jeho hlavy. Hrála mu zrovna jedna z jeho nejoblíbenějších skladeb Vaka – Untitled #1. Nespočítal by, kolikrát ho rozbrečela.
Po více než hodině dorazil do města na řece Seině. Vystoupil u mostu Johanky z Arku a chvíli procházel kolem řeky, kterou křižovalo několik mostů. Před obědem se chtěl ještě podívat do jedné menší katedrály a odpoledne obejít všechny hlavní památky, které se zde nacházejí.
Procházel centrem města a prohlížel si lidi a krámky. Pozoroval detaily, všímal si maličkostí a začínal mít hlad spíše na něco jiného. Nakonec došel k malé gotické katedrále, do které nechodilo tolik turistů, ale přesto si jí už dávno moc oblíbil. Vešel do ní a okamžitě ho udeřila do nosu ta klasická vůně. Bylo zde ticho, chladno a klid. Gotické stavby měly ohromit a oslnit návštěvníka a přesně to Ragnarovi vždy udělaly. Zbožňoval to. Zároveň byly postaveny tak, aby nebylo nikdy vidět do všech míst celého prostoru. Momentálně ale nikoho uvnitř neslyšel. Šouravými kroky procházel a prohlížel si úchvatná okna ve zdobených zdech, vysoké sloupy sahající až ke stropu, pod kterým byly v celé délce katedrály okna. S pootevřenými ústy pozoroval detaily a nasával atmosféru, kterou mu stavba předávala.
Došel zhruba do půlky katedrály a zahnul vpravo, kde byl oltář a zpovědnice. V tu chvíli mu došlo, že tu není sám. U oltáře postávala drobná, mladá dívka a nenechala se jím rušit. Stála tam jako socha v krátké červené sukni, bílé košili, přes kterou měla hozené kratší světle hnědé vlasy. Sukně odhalovala většinu jejích spíše světlých nohou. Ragnarovi začalo zrychlovat srdce. Cítil husinu a kapky potu po celém těle. Měl hlad.
Připadalo mu, že mu hlava vypíná. Pomalu a tiše se vydal k ní. Nemohla ho slyšet. Jeho dech zrychloval. Když stál několik kroků od ní, zvedl hlavu a podíval se ke stropu. Z jednoho z oken seskočil vrabec a jeho drobné tělíčko proletělo směrem k hlavnímu oltáři katedrály. Vypadalo to nepopsatelně krásně. Přes obličej mu během toho krátkého momentu pohledu přejel úsměv. Jiný úsměv. Teď se najím, pomyslel si a natáhnul ruce.


čtvrtek 10. července 2014

Zvíře 1. část

Dnes jsem rozepsal novou povídku a napadlo mě, že by bylo docela zajímavé jí sem dávat po částech. Při nejhorším si myslím, že to aspoň chci zkusit. Nevím, v jakých intervalech jí sem budu dávat, ale rozhodně to nebudou třeba týdny. Většinou to pak bude jedna až dvě stránky, prostě nic dlouhého. Doufám, že se vám bude Zvíře líbit a uděláte mi radost, když mi napíšete cokoliv negativního, pozitivního nebo neutrálního do komentářů. Moc mě zajímá, co si o ději a popřípadě mém psaní myslíte.
Jedna důležitá poznámka. Ať už jste četli nebo nečetli některou z mých povídek, měli byste si pamatovat, že při psaní se mi honí hlavou tahle věta:
"Write hard and clear about what hurts." - Ernest Hemingway
A taky si pamatujte, že s gramatikou bojuji od základky, takže mě musíte omluvit. Učitelka do mě zasadila gramatického ďábla. Ale čert to vem. 

I přes zatažené záclony začaly do pokoje pronikat první paprsky slunce. Bylo ještě brzké ráno, ale Ragnar Hilmarson byl zvyklý vstávat v tuhle dobu, a tak už v šest hodin zamžoural do velké ložnice. Na stěnách vyselo několik obrazů, v rohu pokoje stála skříň a kousek od postele se rozkládal velký pracovní stůl s počítačem. Na to že žiji sám, tu mám zatraceně čisto, pomyslel si a usmál se.
Když se zvedl a prudkým pohybem roztáhl závěs, vtrhlo do pokoje prudké světlo. Okamžitě zaostřil a pohled, který se mu naskytl, dokázal jako každé ráno vykouzlit úsměv na jeho tváři. Už čtvrtým rokem totiž učil na střední škole v krásném, malém městečku uprostřed Normandie, jehož jméno není třeba znát, protože francouzská městečka mají kolikrát tak zvláštní názvy, že kdyby malé dítě dalo vedle sebe několik písmen, určitě by vytvořilo jeden z názvů města či vesnice.
Byla nádherná sobota a on nemusel nikam chvátat. Dnes chtěl jen odpočívat. Nic jiného. Během patnácti minut tak už v obýváku voněla káva a čerstvé toasty. Ragnar si pustil televizi a lenivě přepínal programy. Ve spoustě věcí byl neuvěřitelně vybíravý a to platilo i pro televizi. Při každém kliknutí něco protivně zamumlal, ale hned se tomu musel zasmát. Nakonec nechal běžet zprávy, které ovládl skandál prezidenta a krize, která vypukla v nejmenovaném státě na severu Afriky.
Otevřeným oknem proudila do pokoje směsice zvuků a vůní. Občas se přes ulici ozývala francouzština, občas projelo auto a z pekárny hned vedle sem proudila krásná vůně. Čas se zde jakoby zastavil, a zároveň plynul svým vlastním tempem.
Zaklonil hlavu a zavřel oči. Všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Ostatně jako většinu jeho života. Do Francie se přestěhoval se svými rodiči z Islandu už jako malý kluk. Šli sem, protože dostali nabídku na velmi dobře placené místo ve farmaceutickém průmyslu. Ano, opravdu tak dobrou i na islandské poměry. Do své rodné země se s rodiči několikrát vrátil. Stále ho to tam táhlo, i když zde na severu Francie byl naprosto spokojený. Vždy chtěl dělat nějakou smysluplnou práci, ve které by něco předával. Jít učit tak pro něj byla jasná volba. Bez problému vystudoval, učil na několika školách, až skončil tady. Uprostřed té druhé nejkrásnější krajiny na světě, jak sám s oblibou říkal.
Škola, kde pracoval, byla jediná pro všechny děti z okolních vesnic, a tak jí navštěvovalo opravdu mnoho žáků. Kdyby do ní vtrhl šílený zabiják, namířil pistoli na jakéhokoliv studenta a zeptal se, koho má zabít jako posledního, určitě by každý odpověděl, že Ragnara. Tak moc byl oblíbený.
Jediné, co mu vždy scházelo, byla dívka. Za život měl vztahů méně než málo a z toho jen jeden vážný, který trval pouze několik měsíců. Sám nevěděl proč. Ve skutečnosti to bylo milý a sympatický mladý muž, po kterém pokukovala nejedna žena. Pochopitelně nezapřel svůj severský původ. Do poloviny obličeje s ostrými rysy měl světlé vlasy a nad nosem, který půlil jeho souměrný obličej, číhaly modré oči. Takové oči, do kterých se podíváte a spadnete do nich. Hlubší a jasnější než východ slunce uprostřed chladného rána.
Neustále poslouchal řeči jako: „Tak co, kdy už si konečně najdeš tu vyvolenou?“ nebo „Že ty nám jí jen nechceš ukázat, viď?“  Upřímně už mu to lezlo krkem, ale bohužel. Žádná vyvolená ani nic podobného. Ragnar byl sám, a i když měl noci, kdy se utápěl v doslova děsivých snech, probouzel se propocený a podíval se do těch nejtemnějších koutů hlavy, stále si říkal, že je takhle spokojený.
Dosnídal a vyšel na balkon. Cítil se opravdu úžasně. Slunce svítilo, což se zde nestávalo příliš často, a jeho čekal den plný lenošení. Zítra si možná zajede do nedalekého, velkého města na menší výlet a přes víkend si nádherně odpočine. Plán je jasný a vypadá to, že ho nemůže nic narušit. Stál, usmíval se na lidi a snad každý druhý ho pozdravil a úsměv mu opětoval.
Rozhlédl se po okolí. Viděl zelené kopce, na kterých se pásly krávy pod azurovou oblohou. Viděl velké větrné elektrárny a jen několik aut ženoucích se klidnou krajinou. Člověk by neřekl, že zde před několika desítkami let umíral jeden voják za druhým, pomyslel si. Poté mu pohled sjel dolů na ulici. Po chodníku šla právě mladá slečna, dcera místního velmi úspěšného a známého farmáře. To ho však v tu chvíli vůbec nenapadlo. Oči měl totiž upřené na hluboký výstřih, který odhaloval její pevná ňadra, a krátkou sukni, která rozhodně neměla schovat její pevné a hubené nohy. Při chůzi se houpala a její tělo se pohybovalo neuvěřitelně ladně. Opálená kůže se leskla díky paprskům ostrého slunce.
Zakroutil hlavou, usmál se, dopil kávu a vešel do bytu. Když dveře na balkon zavíral, pomyslel si: „Ne, plán na tenhle víkend nic nenaruší,“





středa 2. července 2014

Stephen King - Čtyři roční období, Nadaný žák a Tělo

Nadaný žák
Druhá povídka ze sbírky Čtyři roční období vypráví příběh třináctiletého chlapce Todda Bowdena, který ve svém městě náhodou objeví nacistu a válečného zločince Kurta Dussandera. S ním se spřátelí a vytvoří se mezi nimi na jednu stranu nucený a na druhou velmi silný a zvláštní vztah. Pro rodiče se zdá být všechno v pořádku. Todd, nadaný chlapec jezdí předčítat knihy starému a nemocnému starci. Ve skutečnosti se však Kurt s Toddem baví o úplně něčem jiném.
Problém je, že Todd začne mít problémy ve škole, což vrhá špatné světlo na jeho přátelství s pro okolí neškodným Kurtem. Pod povrchem se však ukrývá horší problém než špatný prospěch.
Kurt pomůže Toddovi se školou, ale důležitější věci je teprve čekají.
Stephen King napsal další poutavou a silnou povídku, která na vás zapůsobí nejen zvláštním citem pro násilí, ale i psychickými pochody a vztahem Todda a Kurta. Pohled na chování dvou tak zvláštních osob se autorovi povedl na jedničku.
Podle Nadaného žáka byl natočen také film s původním názvem.

Tělo

Další zfilmovaná novela (Stand By Me) popisuje cestu čtyř mladých chlapců. Ti se rozhodnou najít několik mil od jejich města mrtvolu chlapce, o které se náhodou dozvěděli. Jejich vrstevník, Ray Brower, leží údajně někde u kolejí, kde ho srazil vlak. Kamarádi se tak vydávají cestu, která prověří jejich schopnosti po všech možných i nemožných stránkách.
Tělo je pro mě asi druhá nejlepší povídka, kterou jsem od Kinga četl. Doslova jsem ji hltal a přečetl jsem jí skutečně během krátké chvíle. Moc se mi líbí atmosféra, jakou povídka má a to, jak skvěle popsané je zde chování a myšlení mladíků. Bylo to jedno z těch děl, u kterých jsem cítil, že tam skutečně a opravdu jsem. Nádhera. King nás pozval do myšlenek třináctiletých chlapců, kteří si právě vytváří hlavní priority, a čeká je jedna z největších zkoušek jejich charakteru.

neděle 29. června 2014

Stephen King - Čtyři roční období, Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank

Moc mě mrzí, že jsem se blogu v poslední době nevěnoval. Práce je prostě práce a škola je prostě zbytečná škola. Teď už je ale díky bohu konec, jedeme dál. 

Neuvěřitelně jsem si v poslední době oblíbil Stephena Kinga a musím říct, že se stydím, když to píši až teď. Přečetl jsem od něj knihu Černočerná tma, Carrie a nyní se mi dostala do spárů sbírka Čtyři roční období. V ní jsou hned čtyři krátké povídky a já se rozhodl napsat ke každé z nich pár krátkých vět. Není to, protože chci, aby to vypadalo, že toho píšu víc, ale abych se tady já sám trochu zase rozepsal. Je pro mě vždy těžké psát po tak dlouhé době, takže věřím, že vám to nebude vadit. 
První povídka se jmenuje Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a jak název napovídá, byl podle ní natočen slavný film v hlavní roli s Timem Robbinsem a Morganem Freemanem. Já sám jsem film bohužel nikdy neviděl, což mě mrzí. Každopádně teď jsem za to moc rád, protože je vždy lepší přečíst si knihu a až poté se podívat na film. To samé platí i tohoto počinu Stephena Kinga. 
Povídka vyšla v roce 1982 a vypráví příběh o životě Andyho Dufresna, který je odsouzen k trestu ve věznici Shawshank, jednoho z nejpřísnějších vězení v Americe. On však tvrdí, že nic neudělal a nehodlá se smířit se životem za mřížemi. 
Příběh vypráví jiný vězeň Red, který se do věznice dostal ve dvaceti letech a narozdíl od Andyho se k činu přiznal. Dostal trojnásobné doživotí a v ústavu má vlastní pozici 'chlápka, který obstará všechno'. Dalo by se říct, že je vlastně spokojený. Red nám vypráví příběh, který trval několik let. Popisuje, co se dělo za zdmi věznice, zatímco se ve světě odehrávaly významné události. Vypráví o životě Andyho Dufresna a v podstatě i o životě svém. Ke konci zaznamenává výraznou změnu v chování svého přítele Andyho, která se nakonec objasní při velmi emotivním konci a nakonec ovlivní i život samotného Reda. 

Úchvatně napsaná povídka s poutavým dějem, krutými detaily a smyslem pro cit čtenáře. Neměl jsem slov, když jsem jí dočítal a mohu napsat, že to byla jedna z nejlepších povídek, kterou jsem četl.


neděle 1. června 2014

Yrsa Sigurdardóttir - Žhavý hrob

Gratuluji. Podařilo se vám přečíst jméno islandské spisovatelky, která je často nazývána 'islandským Stiegem Larssonem', a v poslední době se tiše dostala i do našich knihkupectví. Bohužel ale nepatří mezi ty nejprodávanější seveřany, což je podle mě škoda.
Mimochodem spíš bych řekl, že se vám to jméno nepodařilo přečíst a přeskočili jste ho.
Žhavý hrob je již třetí kniha ze série o právničce Toře, která u nás vyšla a já jsem sem nedávno psal i o knize první, která nese název Poslední rituál.

Tora přijíždí na Vestmannské ostrovy společně se svým mandantem Markúsem, protože dům jeho rodičů, který před lety zůstal pod vrstvou popela po sopečné erupci, má být prohledám a podroben archeologickému výzkumu. Markúsovi se to nelíbí. Ve sklepě domu je objeven hrůzný nález a z nevinného případu se stává případ několikanásobné vraždy. Tora se okamžitě pouští do práce a dostává se do historie ostrova, konkrétně do začátku 70. let, kdy sopka vybuchla. Setkává se s lidmi z Vestmannských ostrovů a odhaluje, co se v onu dobu vlastně stalo. Mohl Markús jako puberťák spáchat několikanásobnou vraždu a další děsivá zvěrstva? Jaké tajemství ostrov skrývá?

Upřímně jsem z prvního dílu nebyl až tak nadšený. Ačkoliv se mi kniha líbila, něco mi tam zkrátka chybělo. To však o této knize říct nemohu. Líbilo se mi na ní snad všechno. Svižný, tajemný a napínavý děj, který se odehrává na překrásném Islandu je pro mě prostě něco úžasného. Příběh se povedl skutečně na výbornou a moc se mí líbí, jak je postavený. Kromě toho na závěr nechybí nečekané finále, které jsem u prvního dílu postrádal. Kniha je příjemně napsaná a doplněná místy svérázným humorem.
Autorka mě velice mile potěšila a já jsem si jistý, že bych Žhavý hrob zařadil mezi mé nejoblíbenější severské detektivky.


pondělí 19. května 2014

Vítězství

Trvalo mi to dlouho, hodně jsem s tím bojoval a dost často jsem nevěděl, jak jí vlastně chci uzavřít. Nakonec ale myslím, že jsem naprosto spokojený. Budu moc rád, když si mojí už šestou povídku přečtete a třeba k ní něco málo napíšete. Asi jsem zatím s žádnou nebojoval tak, jako s touhle.
PS: Omluvte pravopisné chyby. Na editory zatím nemám. Gramatika je zlo, které vymyslel sám ďábel. 

neděle 4. května 2014

Jo Nesbø - Červenka

Během návštěvy amerického prezident Harry Hole omylem postřelí jednoho z agentů Secret Service. Problém je ututlán, ale Harry se bude muset přesunout na oddělení tajné služby. Zde se má věnovat mapování neonacistického prostředí. Během této práce, kterou ale beztak nedělá, narazí na zajímavou informaci. Do Norska byla údajně propašována speciální atentátnická zbraň Märklin.
Harry na vlastní pěst rozjíždí vyšetřování po člověku, který si zbraň objednal a snaží se vypátrat, k čemu by ji mohl dotyčný použít. Díky tomu se dostává do prostředí norských válečných veteránů. Zde dává dohromady všechny souvislosti a snaží se zjistit, co se přesně stalo během druhé světové války v zákopech mezi Nory, kteří působili jako frontoví vojáci. Dokáže zjistit, kdo se snaží vyřídit si účty, než bude pozdě?
Během pátrání ale Harry řeší ještě jednu věc. Při jednom z pracovních večírků potkává krásnou kolegyni Ráchel, do které se okamžitě zamiluje. Zvládnout své city a zároveň zastavit atentátníka, který už nemá co ztratit. To čeká Harryho Holea v době, kdy se láme nové tisíciletí. Postupně se tak dostane na úplné dno, ale i na vrchol.

Konečně jsme se dočkali chybějícího, třetího dílu HH série a já mohu konstatovat, že je stejně skvělý a zároveň odlišný jako všechny ostatní. Nový, zajímavý příběh v prostředí druhé světové války, se zajímavou zápletkou, napínavým dějem plným emocí a otázek. Kniha je rozdělena hned do 118 kapitol, které se střídají po několika stránkách, což dodává knize větší spád a příběh příjemně rychle utíká. Na druhou stranu jsou ale některé věci popsány tak nějak z dálky, a tak před vámi utíká děj občas až moc rychle. Moc jsem si Červenku užil a věřím, že fanoušci Nesbøho Harryho Holea se mnou budou souhlasit. A abych jen nechválil, musím přiznat, že se Červenka nezařadí mezi mé dejme tomu tři nejoblíbenější HH knihy.



neděle 27. dubna 2014

Jorge Semprún - Psaní nebo život

Jorge Smprún (1923-2011) pochází z Madridu, ale velkou část života trávil v Paříži, kam odešla jeho rodina do exilu. Za svůj život napsal několik knih především s tématikou války, ke které se často vrací a ke které má hodně blízko. Kromě toho psal i úspěšné filmové scénáře. Patří mezi největší literární osobnosti své doby.
Kniha Psaní nebo život vypráví příběh muže, který přežil Buchenwald. Během líčení svého života se vrací především právě k tomuto místu a zároveň skáče do různých etap života po propuštění. Cestoval po celé Evropě, navštívil Španělsko, Francii, Itálii, Česko a další země. Z nich vždy popisuje něco, co tam zažil, ale myšlenky na Buchenwald ho neopouští. Píše o ženách, se kterými byl, lidech, které potkal a pocitech, které cítil.
Během vyprávění se snaží nepopisovat konkrétně to, co v Buchenwaldu viděl, ale to, co s ním tato zkušenost udělala. Polemizuje o tom, zda je schopný žít dál. Žít dál potom, co přežil a viděl smrt? Jde to?
Se svou bolestí se snaží vypořádat psaním, ale je to vlastně správně?. 
Neuvěřitelně zajímavá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Je krátká, ale na druhou stranu místy občas trochu náročnější na čtení. Rozhodně to ale stojí za to si Psaní nebo život přečíst. Je až neuvěřitelné, jak skvěle popsal autor myšlenkové pochody hlavního hrdiny. 
Takže co? Jde žít dál poté, co člověk přežije vlastní smrt a vidí ty největší hrůzy? Co může takový člověk cítit?
Život a smrt. Paměť a zapomnění. 


úterý 8. dubna 2014

Je tam

Sedím ve tmě a poslouchám. Neslyším nic. Nebo ano? Možná, že ano. Možná, že i když je všude kolem naprosté ticho, něco křičí. Něco co je schované hluboko. Něco co potlačujeme a proto děláme některé věci, za které si pak nadáváme. Protože nechceme slyšet to, co je někde uvnitř nás. Je to přivázané na řetězu v tom nejtemnějším místě naší hlavy. Snaží se vší silou řetěz přetrhnout, cení ostré zuby, ze kterých stékají sliny a ty se smíchávají s krví. A my? Snažíme se kolem toho postavit vysokou zeď. Snažíme se to ignorovat, ale nejde to. Čím víc to ignorujeme, tím víc si škodíme. Ale musíme to dělat, protože se musíme chovat tak, jak se chovat máme ne?

Zvedl se vítr. Začaly padat kapky na okenní tabulky. Bubnují a pomalým tempem stékají dolů po chladném skle. Venku je zima, ale je tam přívětivěji než hluboko křehké lebky každého z nás. Tam, kam se nikdo podívat nechce. Dost možná se tam někdo nikdy ani nepodívá.
Až jednou budete sedět uprostřed ticha, zkuste poslouchat, co slyšíte. Je to opravdu ticho nebo černá stvůra od krve, která se snaží vytrhnout se ze řetězu? Nebylo by lepší jí vypustit? Ještě před tím by však bylo dobré zjistit, co stvůra opravdu chce.  


pondělí 7. dubna 2014

Jo Nesbø - Nemesis

Do bankovní pobočky v Oslu vtrhne lupič. Zařve jedinou větu anglicky a vedoucí má pětadvacet vteřin na to, aby vyprázdnil sejf. Limit prošvihne a neznámý muž prožene kulku hlavou jedné ze zaměstnankyň. Poté ukáže do kamery šest prstů a zmizí.
Případ začne vyšetřovat Harry Hole společně s oddělením loupežných přepadení. Musí zmobilizovat všechny své síly a to ještě neví, co dalšího ho čeká.
Krátce po loupeži je totiž nalezena ve svém bytě Harryho dávná láska Anna Bethsenová. Vše nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu. Je tu ale jeden problém. Harry u ní totiž byl právě ten večer, kdy zemřela. A nic si nepamatuje. 
Vyšetřování po čase uvázne na mrtvém bodě a Harry nakonec uzavře dohodu s Raskolem, rumunským Romem. To je legendární bankovní lupič a navíc příbuzný Anny. Společně uzavřou dohodu. Raskol pomůže Harrymu odhalit bankovního lupiče a Harry na oplátku vypátrá muže, který zabil Annu. I když je ale Raskol ve vězení, dokáže až neuvěřitelně tahat za potřebné nitky. O tom se jeden z nejlepších kriminalistů Norska okamžitě přesvědčí. 
Věci se dávají do pohybu. Dokáže Harry zvládnout situaci, do které se dostal?
Další čtivá a napínavá kniha norského fenoména. Oproti ostatním jsem zde ale trochu postrádal tu typickou finální napínavou akci. Vyvážilo jí však nečekané rozuzlení a postupné odhalování všech souvislostí. Moc se mi také líbil fakt, že Harry vytvořil dvojici se zajímavou vyšetřovatelkou Beatou Lonnovu. Autor nám ve čtvrtém díle prezentuje zase něco nového, a zároveň stejně dobrého jako jeho předchozí knihy. 




úterý 1. dubna 2014

Jussi Adler Olsen - Složka 64

Na ostrově Sprogo byl v polovině 20. století ústav, kam byly posílány ženy. Ženy, které nebyly pro společnost přínosné, neplodily schopné děti a v neposlední řadě nebyly příliš vzdělané. Sem se dostala i Nete.
Carl Morck má společně s Asadem a Rose nový případ. Z ničeho nic objevila záhadná zmizení několika lidí během velmi krátké doby. Všichni měli ve stejný den domluvenou schůzku v Kodani. Carl a jeho tým zvětral stopu a pouští se do pátrání, které ho zavede až do vysoké politiky. Nitky totiž vedou k nové politické straně Čistý zítřek založené Curtem Wadem. Ten chce Dánsko takové jaké má podle něj být. Plné čistokrevných Dánů a nikoho jiného. V rámci Tajného boje provádí již dlouho on a jeho přívrženci sterilizace žen, které o tom mnohdy ani neví.
Až sem se oddělení Q dostane. Najde nakonec poslední pojítko mezi zmizelými? Pro všechny tři případ hodně znamená a také mu budou muset hodně obětovat. Možná víc než se zdá.
Carl se musí kromě případu také vypořádat se svým osobním životem. Ať už jde o překrásnou Monu, pubertálního syna Jespera nebo skoro exmanželku Vigu. Zároveň se opět otevřel případ, při němž přišel jeden z jeho kolegů o život a druhý zůstal ochrnutý. Dokáže to všechno Carl unést?
S každým dalším dílem jsou knihy o oddělení Q lepší a lepší a ani Složka 64 není výjimkou. Autor přidal do knihy více osobitého humoru, který mě moc potěšil, a zároveň neubral ani trochu na vážnosti. Příběh o moci, bolesti a násilí je až neuvěřitelně čtivě napsán a napětí autor zvyšuje s každou stranou. Pochopitelně se ani neubránil pro něj typické kritice společnosti. Zároveň jsem také rád za to, že jsme mohli trochu více nahlédnout do dalších prvků děje kromě hlavního případu, jako například život Rose, Asada nebo samotného Carla.
Další fantastické dílo J. A. Olsena.


pondělí 31. března 2014

Bestie

Celkem to Emmetovi trvalo. Nakonec jsem ale s povídkou spokojený a doufám, že se bude líbit i vám. Trochu jsem přitvrdil.

Bestie - Download
Bestie.mobi - Download


neděle 9. března 2014

Jo Nesbø - Levhart

Bylo protivné, ospalé ráno a já šel s né zrovna příjemným výrazem na tváři do školy. V tom mi zazvonil telefon. Přišla smska z knihovny, že na mě čeká Levhart! Konečně! Hned jsem se do zatím nejdelšího dílu z HH série pustil. 
V Oslu jsou během krátké chvíle nalezeny dvě mrtvé ženy. Zemřely naprosto stejným způsobem, utonuly v krvi. V puse měly obě dvě hned 24 bodných ran, které byly vedeny do všech stran. Norští policisté tuší, že v zemi opět řádí sériový vrah a posílají kriminalistku Kaju Solnessovou, aby našla legendárního detektiva Harryho Holea. Kaja přijíždí do Hongkongu, kde nakonec nachází Harryho, který se zde skrývá a ani v nejmenším nemá chuť se do Norska vrátit. Nakonec se však podaří Kaje dostat zničeného Harryho do Osla. Ten se pouští do boje nejen s Kavalírem, jak je nazýván sériový vrah, ale i s konkurenčním oddělením KRIPOSEM v čele s vypočítavým Mikaelem Bellmanem. V neposlední řadě pak Harry řeší i problém se svými city a nemá nejmenší tušení, co všechno bude muset do tohoto případu dát. A co mu vezme.
Od některých lidí jsem slyšel otázku, zda mi po tolika knihách nepřipadají HH knihy nějakým způsobem stejné. Dost jsem nad touto otázkou přemýšlel a řekl jsem si, že ke konečnému závěru dojdu až po přečtení této knihy. I když je v Nesboho knihách několik prvků, které se občas opakují, musím přiznat, že jsem se zatím nikdy u jeho příběhů nenudil a stále mě nepřestávají bavit. Pochopitelně jsem si párkrát řekl, že by tam některé opakující se věci být nemusely, ale je to spíše taková malá skvrna na jinak nádherném obraze. Celek je prostě perfektní. 
Moc se mi líbilo, jak se příběh vyvíjel a opět jsme se díky Harrymu podívali na nová místa. Například do Afriky k sopce v Kongu nebo na zasněžené hory v Norsku.
Můžu snad jen dodat, že lidé, kteří už jsou do HH série zbláznění, budou spokojeni a ti, kteří se k svéráznému vyšetřovateli ještě nedostali, by tuhle chybu měli napravit.




sobota 8. března 2014

Poslední souboj

Po krátké pauze je tady další povídka. Doufám, že se vám bude líbit a budu moc rád, když mi napíšete do komentářů pár vět.

Poslední souboj download

pátek 28. února 2014

Hakan Nesser - Čtvrtá oběť

Kaalbringen, klidné letovisko zasáhne ošklivá událost. Dojde zde ke třem brutálním vraždám. Hrdlořez, jak ho pojmenuje místní tisk, zabíjí své oběti ranou sekerou a místní policie ví, že tohle nebude jen tak obyčejný případ. Povolán je tedy komisař Van Veeteren, kterému končí dovolená a právě on je člověk, který by podle všeho měl hrdlořeza dopadnout. Případ je ale velice komplikovaný a vodítek je málo. Čas běží a další oběť je už nejspíš v sevření vraha.
Měl jsem trochu problém se do knihy začíst, ale rozhodně to nebylo dáno tím, jak je kniha napsaná, ale tím, že jsem prostě neměl čas. Ke konci už jsem cítil, že mě kniha pustit prostě nechce, a tak jsem si s chutí vychutnal alespoň velice překvapivé finále. Moc se mi také líbily myšlenky a pocity hrdinů, které se autorovi podařilo skvěle vylíčit. Rozhodně vám můžu tuto čtivou knihu, která byla oceněna mnohými cenami, doporučit. Není ani nijak dlouhá takže jí zhltnete během krátké chvíle. 



úterý 4. února 2014

Johan Theorin - Zkamenělá krev

Per Mörner přijíždí na ostrov Öland, kde zdědil vilu, která stojí nedaleko lomu. Právě v tomto lomu probíhá vápencem rudá skvrna, o které se tvrdí, že je to krev prolitá v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Per sem přijede i se svým synem a společně zde mají trávit Velikonoce. Jeho dcera je mezitím v nemocnici, kde bojuje s těžkou chorobou. Per je vzápětí donucen přivést na ostrov i svého otce Jerryho. Ten je vážně nemocný, problematický a dokonce se ho někdo pokouší zabít. Jeho syn to nehodlá nechat jen tak a pouští se do pátraní po člověku, který jeho otce tak moc nenávidí. A proč vlastně? Souvisí to s jeho podivnou prací? Per odhaluje nové skutečnosti a během prvních dnů na ostrově se seznamuje i se svými sousedy. Postupem času zjistí, že snad každý z nich má nějaké tajemství a tajemství má i jeho otec. 
Během týdne jsem přečetl hned dvě knihy Johana Theorina a utvrdily mne v tom, že právě on je pro mě ten nejlepší skandinávský spisovatel. Bez jakéhokoliv přehánění. Neuvěřitelně krásně píše. Umí vymyslet úžasný děj, do kterého vloží myšlenku a dorazí vás naprosto nečekaným koncem. Jeho sérii knih z ostrova Öland jsem si zamiloval také právě díky tomuto nádhernému místu. Johan Theorin nám ve svých knihách ukazuje historii, ale i současný život na ostrově. Knihy jsou tak plné folkloru. 
Zkrátka nádherné příběhy s nádhernou myšlenkou a dějem zasazeným do nádherného místa. Nerad přeháním, ale myslím, že zde je to zcela na místě. Přečtěte si některé z mistrovských děl švédského klasika krimi.  





sobota 1. února 2014

Johan Theorin - Skrýš

Jan Haugher se uchází o místo učitele v malém švédském městě. Školka, kde chce pracovat ale není jen tak obyčejná. Sousedí totiž s psychiatrickým ústavem Svatá Patricie, který je ve městě známý spíše pod přezdívkou Svatá Psycho. Právě sem vede ze školky podzemní tunel, kudy chodí děti, které navštěvují své rodiče. Pacienty Svaté Psycho. Ústav i chodbu obestírá tajemství, ale Jan má přísně zakázáno se na cokoliv vyptávat.
Fakt, že si vybral právě toto místo ale není náhoda. I Jan má totiž své tajemství. Před několika lety mu totiž při návratu z výletu se školkou chybělo jedno dítě.Postupně se dozvíme, proč Jan touží pro práci na tomto místě a nahlédneme do jeho minulosti. Souvisí to snad se zpěvačkou, kterou Jan jako mladý obdivoval? Není právě ona jednou z pacientek ústavu? Při nočních směnách si Jan otevře dveře do podzemní chodby a hledá odpovědi.
První dvě knihy Johana Theorina, které jsem četl (SmršťMlhy Ölandu) mne jednoduše uchvátily a já se nemohl dočkat chvíle, kdy se opět pustím do dalšího díla jednoho z nejlepších švédských spisovatelů současnosti. Pro mě možná toho nejlepšího. Skrýš je od začátku tajemná, lehce ponurá kniha plná spousty podivností. Právě tyto věci společně se zajímavým příběhem vám nedají ani na chvíli vydechnout. Moc se mi líbilo, jak se do hlavního příběhu prolínaly části Janova života. Právě ty byly důležité při jak jinak než překvapivém finále.
Na druhou stranu jsem od knihy asi očekával něco trochu jiného, a tak mě nepatrně zklamaly právě ty napínavé pasáže, kde jsem čekal trochu víc strachu. Nicméně jako celek kniha nevybočuje ani v nejmenším z nastaveného standardu Johana Theorina. A to že položil laťku hodně vysoko! Rozhodně stojí za to si tuhle seveřinu přečíst, i když nemohu tvrdit, že to byla nejlepší kniha, kterou jsem od švédského mistra četl.
Právě čtu Zkamenělou krev a už se těším až sem o ní něco málo napíšu!





pátek 31. ledna 2014

Jussi Adler Olsen - Vzkaz v láhvi

Z posledních sil naškrabe krví vzkaz na papír, vloží ho do láhve a hodí do moře. Láhev je o šest let později nalezena ve Skotsku a několik dlouhých měsíců stojí na okně policejní stanice. Nakonec se k ní policisté dostanou a zjistí jakým jazykem je vzkaz napsán - Dánštinou. V Dánsku existuje oddělení, které je pro případ tohoto typu jako dělené. Oddělení Q.
Carl Mork tak dostává na stůl tajemný a těžko čitelný dopis, se kterým si bude muset jeho tým poradit. Kromě toho se Asad zapojil do případu záhadných požárů, ve kterých je vždy nalezeno mrtvé tělo. Prioritou se pro Carlův tým ale stává tajemný vzkaz v láhvi a společně s Asadem a Rose nebo lépe řečeno Yrsou zjišťují, že text, ve kterém je jediné jasně čitelné slovo POMOC, není jen hloupá klukovina. Stopa vede mezi uzavřené náboženské sekty, ve kterých se bez ohlášení ztrácejí děti. Zdá se, že i přes dlouhá léta od napsání dopisu není ještě všemu konec. Možná dokonce stále lze něco nebo spíše někoho zachránit.Kromě toho se v příběhu dostáváme trochu více do zvláštního života Syřana Asada a tajemné Rose.
Nikdy nepřestanu litovat dne, kdy jsem se rozhodl přečíst si knihu J. A. Olsena Žena v kleci. Od té doby jsem si knihy jednoho z nejlepších, současných dánských autorů neuvěřitelně oblíbil. Navíc se mi zdá, že každá další kniha je lepší a lepší. Myslím, že není třeba zde vychvalovat přednosti autora, protože už jsem je sem dříve psal. Mohu napsat snad jen to, že J. A. Olsen přidal na napínavosti a příběh vás nenechá jen tak přestat číst. Autor neubral ani na, pro něj tak typické, kritice dánské společnosti a já marně hledám věc, kterou bych knize vytkl.























pátek 24. ledna 2014

Yrsa Sigurdardóttir - Poslední rituál

Na Island přijíždí německý student Harald a zapisuje se na katedru historie. Jeho vzhled je mírně řečeno hodně zvláštní. Rozpůlený jazyk a piercingy po celém těle však nejsou to, čím Harald šokuje po několika týdnech v Reykjavíku. Jednoho dne otevře dveře od kopírovací místnosti profesor a z ní vypadne Haraldova mrtvola. Ta je ošklivě zohavená, má vypíchnuté oči a na tělo mu někdo vyryl podivný znak. Obviněn je Haraldův kamarád Hugi, na kterého ukazuje spousta důkazů. Hugi je navíc členem podivného spolku, který Harald založil a s jeho členy společně zkoušeli různé čarodějnické pokusy. Případ se zdá být vyřešen.
Haraldova rodina si však je jistá, že Hugi je nevinen. Posílá tedy na Island bývalého kriminalistu Matthiase a do vedlejšího vyšetřování povolává také islandskou právničku Toru, která bude Mathiasovi sekundovat.
Společně se prokousávají Haraldovým životem a zjišťují, že jeho studium čarodějnictví a magických procesů rozhodně musí souviset s jeho vraždou. Postupně se tak můžeme podívat nejen do života na Islandu teď ale i mnoho set let nazpět.
Další obsáhlá, čtivá seveřina. Tato kniha je však něco nového a už díky námětu jsem tušil, že Yrsa nám servíruje něco, co nebude jen obyčejná detektivka. Příjemně jsem se knihou prokousal a její vývoj mě bavil. Je tu však věc, která je pro mě u detektivek ohromně důležitá - napínavý konec. Ten mě zde nijak extra neuchvátil, a tak můžeme říct, že vývoj děje a celkový obsah příběhu jako by ubral na závěrečném dramatu a nějakému většímu překvapení.


středa 22. ledna 2014

Než bude pozdě

Původně jsem chtěl napsat něco úplně jiného, ale díky jedné události vznikla tahle povídka. Snad se vám bude líbit.
A i kdyby se nelíbila tak mi to sem napište, děkuji.

Než bude pozdě - download
Než bude pozdě.mobi

pondělí 20. ledna 2014

Arne Dahl - Evropské blues

Ve Stockholmu se během krátké chvíle stane hned několik podivných věcí najednou. V parku jsou nalezeny pozůstatky těla, které doslova roztrhali rosomáci. Dále je do kolejí metra skopnut mladý zlodějíček a metro ho doslova rozpůlí. Poté je nalezen v židovském hřbitově mrtvý kandidát na Nobelovu cenu. Visí pověšený za nohu. K tomu všemu zmizí za podivných okolností několik prostitutek z východní Evropy, které žily ve Stockholmu. Skupina A po dlouhé době zvětrá stopu a dává se okamžitě do vyšetřování. Všem je jasné, že tento sled událostí spolu musí mít něco společného.
Paul Hjelm, Kerstim Holmová a ostatní vyšetřovatelé začínají pomalu ale jistě skládat dílky skládačky a vyšetřování je zavede do Německa, Itálie, ale také do ukrajinské Oděsy.
Knihy Arne Dahla jsou poněkud komplikovanější, ale rozhodně to není složitá četba. Jen autor do knihy vkládá aktuální myšlenky, nad kterými donutí čtenáře se zamyslet. První polovina knihy byla pro mě trošku problém, ale děj se poměrně rychlým tempem rozbíhal a druhou polovinu už jsem četl takřka jedním dechem. Finále pak bylo to nejneočekávanější, jaké jsem za poslední dobu četl. Zíral jsem s otevřenou pusou, když jsem dočítal poslední stránky. Navíc jsem si pak uvědomil, že autor celou dobu dává čtenáři určité indicie, které mu mají  napovědět.
Další, pro mne, rozporuplná kniha. Arne Dahl je rozhodně zaslouženě jeden z nejlepších švédských autorů, ale musíte si k němu najít cestu a chtít od detektivky přesně to, co do ní tento Švéd dává. Totiž kromě akce a napětí také aktuální a někdy složitější myšlenku, nad kterou se musíte zamyslet a do toho jistý estetický požitek z četby.


neděle 12. ledna 2014

Odpuštění

Další povídka je na světě a je podstatně kratší než Kočka. Také je dost odlišná oproti předchozí povídce. Jmenuje se Odpuštění, protože právě o něm mluví muž, který v povídce vystupuje. Chtěl jsem si vyzkoušet psát ich formou a věřím, že jsem tím nic nezkazil. Doufám, že se vám bude líbit.
Budu moc rád, když mi sem třeba jen krátce napíšete něco, co vám vadilo nebo se naopak líbilo. 
(Jeden mladík mě prosil o soubor ve formátu .mobi, tak jsem to zkusil convertovat, ale nevím zda to bude fungovat, Adame!)

Jussi Adler Olsen - Zabijáci

Jak už jsem psal v recenzi na Ženu v kleci, původně pro mě byl J. A. Olsen jen jakýsi test. Zkrátka jsem si chtěl přečíst, co nám servíruje jeden z nejprodávanějších severských autorů u nás. Kodaňský autor mě ale velice příjemně překvapil a já jsem si okamžitě sehnal druhý díl ze série o Oddělení Q. Zabijáci.
Carlovi záhadně přistane na stole složka s případem, který se odehrál před téměř 30 lety. Na severu Dánska byli brutálně zavražděni bratr se sestrou a podezření padlo na skupinku studentů místní internátní školy, kam dávají své děti nejbohatší Dánové. Po několika letech se jeden z studentů přiznává a je odsouzen. Případ se zdá být vyřešen.
To si také Carl myslí, ale poté zjistí, že na případu je něco špatně. Něco shnilého. Něco co se rozlezlo mnohem dál než na jednu brutální vraždu a něco, co se drží v kruzích těch nejvlivnějších Dánů.
Spolu s Asadem a novou pomocnicí, prostořekou Rose, tak zjišťují nové skutečnost, které posunou případ úplně někam jinam. Postupně se Carlův tým dostane mezi úplné dno společnosti a vzápětí na ta nejvyšší patra společenského žebříčku. Mezi ty, kteří hýbou se vším. A zjistí, že mají co skrývat.
Autor mě nezklamal a možná dokonce posunul hranici dál. Další fantasticky napsaná, čtivá kniha, plná humoru, ale také napětí. To hlavní čím se ale J. A. Olsen prezentuje je, můžeme říct, negativní vztah ke své vlasti. Poukazuje na problémy, které Dánsko má a zavádí čtenáře do temných koutů dánské společnosti. Problém, na který autor poukazuje se však nemusí zaměřit pouze na Dánsko, ale může mít mnohem globálnější formu. Postupné zvyšování napětí, sympatický humor a aktuální kritika. To je to hlavní, co nám kodaňský mistr krimi přináší.


neděle 5. ledna 2014

Kočka

Přes prázdniny jsem měl dost času na psaní a díky tomu vznikla moje první delší povídka. Dlouho jsem přemýšlel nad tím jestli je dobrý nápad to sem dávat. Nakonec jsem se rozhodl, že ano.
Je poměrně dlouhá, a tak jsem jí sem dal ke stažení. Bohužel to budete muset stáhnout přes uložto, tak doufám, že vás to neodradí. Budu moc rád, když si jí přečtete a napíšete mi vaše názory a dojmy. Tak tedy...
KOČKA KE STAŽENÍ