středa 18. září 2013

Politika? Nezájem!

Já osobně se musím přiznat, že delší dobu sleduji, co se na naší politické scéně odehrává. Kdykoliv se něco děje, pokouším se být v obraze a sledovat danou situaci. Co to pro mě znamená ze strany mého okolí? Zkrátka jsem 'divnej'.
V dnešní době očividně nemůžu být normální, když si u oběda pustím ČT24 nebo, když se chci s někým na toto téma bavit. Nechci, aby to vypadalo, že tady ze sebe dělám odborníka, který zná všechna jména, všechno ví atd. To rozhodně ne. Jen zkrátka chci vědět, co se právě děje. Tím chci říct jednu věc, která je pro mě velice důležitá. Čtěte a i kdyby se nad tím zamyslel jen jeden člověk, budu moc rád.
Jde mi o tohle. Proč myslíte, že v naší politice si vysoce postavení lidé mohou dovolit to, co si dovolují? Děje se tohle, protože to jsou prostě lidé, kteří chtějí víc a víc? Nemyslí na nás? Možná ano. Několik jich tam je. Nerad bych, ale házel všechny do jednoho pytle. Proto je také podstatné si uvědomit, že všichni nejsou stejní. To jsem ale odbočil. Ten důvod proč si dovolují ty věc, na které všichni nadávají je to, že oni MOHOU. Víte proč mohou? Protože v kupce sena se najde zatraceně málo jehel. Tím chci říct, že v našem státě se lidé (většina, ne všichni) k politice staví způsobem, který je typický pro většinu našich obyvatel. Nic nedělat a nadávat na společenské problémy v Česku. Nechci takto pochopitelně obviňovat všechny. Když se pak ale něco stane, umíme akorát nadávat. Proč myslíte, že politika tady a politika v západních zemích je na úplně jiné úrovni? Každý den nečtou, že někdo někoho pomluvil, obžaloval, podplatil apod. Je to protože v těchto zemích si to politici zkrátka nedovolí. Můžete mi oponovat, protože je zde plno argumentů na to, co jsem teď napsal. Každopádně při zamyšlení nad jádrem toho, co tím myslím, jsou bezpředmětné.
Nechci poučovat, kázat, dělat chytrolína. Chci jen, aby se lidé (a obzvlášť mladí lidé) zamysleli nad tímto tématem. Nemávejte rukou nad politikou. Snažte se být trochu v obraze, sledovat média, která se v dnešní době rozvíjí až neuvěřitelným způsobem. KOUKEJTE.
Za 6 týdnů nás čekají předčasné volby, a tak možná právě teď je možnost víc sledovat internet, televizi, rádia, která se tomuto tématu budou velice horlivě věnovat. 
Zkuste se nad tím zamyslet, víc nežádám

sobota 14. září 2013

Vladimir Nabokov - Zoufalství

Po Humbertovi jsem měl stále chuť na Nabokova, a tak jsem se celý natěšený dostal k Hermanovi.
Náš nový hlavní hrdina pobývá v Berlíně, ale má předky v Rusku. Žije relativně spokojený život se svou družkou Lydií a vypadá to, že si nemůže na nic stěžovat. Skoro. To také ovlivní jeho budoucí činy.
Jeho práce vyžaduje poměrně dost cestování a při jedné z cest do Prahy narazí na Felixe. Pobudu, který spí u cesty ve stoce a je mu podobný jako vejce vejci. V tomto momentě se Hermanovi v hlavě zrodí něco velkého. Něco, co může navždy změnit jeho život.
Postupem času se prokousáváme příběhem, do kterého často zasahují komentáře pisatele a odhalujeme, co má vlastně Herman v úmyslu.
Ve finále se nám odkrývá pečlivě promyšlený plán s kriminální zápletkou, který působí jako ledová sprcha v horkém letním odpoledne. Nečekané, překvapující a šokující, když si přečtete větší část knihy, která se nese na podstatně klidnější vlně.
V základě je kniha podobná Lolitě. Také je to zpověď muže, který se dopustil spousty špatností. Ale co je špatné? To záleží jen na úhlu pohledu čtenáře a na jeho úsudku.
Přečtěte si tuhle knihu, protože Nabokov je pro mne mistr slova a drží vás u knihy, i když děj není nijak napínavý nebo rychlý, dokud nedočtete další kapitolu a pak další a další! Přečtěte si tuhle knihu, protože vám dá nejen umělecký požitek z četby, ale i určitý druh zamyšlení. Přečtěte si tuhle knihu, protože v dnešní době se píše po čertech málo takovýchto děl. Přečtěte si tuto knihu protože...co je správné?
****

pátek 13. září 2013

Hledej

Další momentovka. Nemohu si pomoct, zkrátka mě to baví. Zkuste v tom něco najít a napište, co vám těchto pár krátkých řádků připomíná.

Co to je? Cítím to. Neustále to tady kmitá. Nepřetržitě. Je to všude kolem. Skoro bych řekl, že to slyším, ale nedokážu to chytit. Třepotá to a odráží se od stěn ve skoro pravidelných frekvencích. Chci to chytit a srovnat to. Dát to dopořádku. Ale nejde to. Ať už udělám cokoliv, pořád to tu je. Jako dotěrná ranní pavučina, do které se zamotáte cestou do školy nebo práce. A i tam to občas je. Asi to nechytím, ani vy to nechytíte. Určitě ne napořád nebo v jedné chvíli. Trvá to dlouho a potřebuje to víc než jen chtít. Jdu skočit do tmy. Uteču. Jako zbabělá hvězda, která se v téhle tiché noci schovává za mrakem.
Jednou to ale dost možná chytit můžeme. A co víc? Možná to dokážeme udržet.

čtvrtek 12. září 2013

Staré fláky

Každý z vás má určitě nějakou píseň (nebo písně), kterou poslouchal před hooodně dlouhou dobou. Píseň, která vám připomíná určité období a s ním spojené vzpomínky. Ať už dobré nebo špatné. Nebo píseň, která vás baví, i když od doby, kdy jste jí slyšeli naposled se inteligence dnešních 'slečen' snížila tak, že za chvíli to bude nejchladnější místo na Zemi. Já jsem poslední dobou narazil na poměrně dost takových písní a tak jsem si řekl, že bych jich mohl pár vypíchnout a dát je sem. Neberte to jako konkrétní obraz toho, co poslouchám nebo co jsem poslouchal. To opravdu ne. Jen si zkusím během krátké chvíle vzpomenout na ty první, co mě napadnou a bezmyšlenkovitě je sem dám.
Myslím, že hudba nás ovlivňuje mnohem víc než si myslíme, ale o tom zase někdy příště.
Jdeme na to. Čekidaut.

























Fuuu. Je to těžké. Je jich tolik. Tyhle mě napadly jako první, ale za nimi spousta dalších.
A v neposlední řadě asi ta nejdůležitější. Ještě aby mi tu taky chyběl. :)

no matter where life takes me, find me with a smile 
pursuit to be happy only laughing like a child 


středa 11. září 2013

Ve tmě, někde daleko

Noc v té bedně byla klidná a tichá. Na pár desítek minut jsem usnul, ale nestálo to za nic. Z okna jsem pozoroval vysoké kopce, které vypadaly jako mohutní obři (nebo velká prsa). Působily tak klidně a mírně. Chvílemi jsme projeli kolem kopice světel, ležících v nohách obrů. Prostě tam byly. Každou vteřinu. Každou minutu. Každou hodinu. Každý den tam byly a hlídaly. Kolem nich projíždělo denně tisíce dalších železných beden, ale to je nezajímalo. Prostě tam byly. Čas pro ně nic neznamenal. Chvílemi jsem se nedokázal ubránit pocitu závisti. Zmatení, uspěchaní tvorové se ženou nocí a světelní ochránci zkrátka jen stojí, hlídají a mlčí. 
Vylezl jsem ze zadýchaného autobusu a do celého mého těla se zabodl mráz. Ostrý a štiplavý. Zároveň ale příjemný a osvěžující. Vlastně to bylo celkem příjemné. Slyšel jsem zvuky projíždějících aut. „Blázni“ říkám si. Proč tohle děláme? Stále se za něčím ženeme, máme starosti a děláme si hlavu kvůli zbytečnostem. Bohužel jsme si to tak zařídili sami. Je to naše chyba.
Prázdná mysl. To je to co bych potřeboval. Nebo poloprázdná. Aspoň na chvíli. Prosím. Ale takhle to prostě je.
Na druhou stranu mám obranu vůči tomuhle. Tu mojí teorii. Prozatím si ji nechám pro sebe. Prozatím. Myslím, že je správná. Možná jsem si tím jistý. A možná je to jen jako to auto, které slyším za stromy. Bude tady...a zase odjede. Kdo ví.
„Blázni“ zašeptám a odcházím do tiché noci. Vlastně...ne tak tiché. 

úterý 10. září 2013

Emmett is back

Po týdnu ve Slovinsku a Chorvatsku jsem zase tady. Bylo to sedm dní plných zážitků. Nejdřív jsme procházeli Julské Alpy a vyšli na Rodicu. Horu nacházející se v oblasti Bohinjského jezera. Poté jsme navštívili Postojanskou jeskyni a následně se přesunuli do campu cca dva kilometry od Umagu. Bylo fajn na chvíli vypnout a zahodit všechny ty starosti, ale teď jsou věci zase jako dřív a zítra mě čeká škola. JAK JÁ SE 'TĚŠÍM'. Brr.
Mimochodem jsem si s sebou vzal blok, tužku a občas jsem si udělal volnou chvilku a napsal pár řádků. Pokouším se zachytit v několika větách krátký okamžik. Je to jako když fotíte fotku nebo natáčíte video. Snažíte se zachytit daný moment. Já se snažím dělat to samé, ale pomocí slov. Možná by jsem mohl něco z toho napsat i sem. Co říkáte? Asi ano.
Takže Emmett dělá dál to, co ho baví a doufejme, že mu to škola moc nepřekazí!
Je to tady....

neděle 1. září 2013

Je to tady

Další školní rok. Při těch slovech se mi protáčí všechny vnitřnosti a dělají dvojitý frontflip. Dva měsíce odpočinku jsou pryč a nás čeká deset měsíců dřiny. Ale co s tím uděláme? Nic. Musíme se s tím nějak poprat. Takže vám všem přeji úspěšný školní rok pokud možno bez myšlenek na sebevraždu nebo vraždu ostatních. Tolik k tomuto 'veselému' tématu. Myslím, že není třeba psát si 4745564 statusů, protože to nám školu nezruší. Slap them all.
Každopádně mě ještě tento týden čeká stanování ve Slovinsku a Chorvatsku. Na to jsem opravdu zvědavý. Takže se mi škola naštěstí o trochu posune. Pokud mě nesežerou vlci, nespadnu ze skály nebo něco podobného, napíšu sem zase něco za cca týden. Nejspíš bych chtěl napsat pár řádků o Zoufalství. Upřímně nemám tušení jak často budu schopný sem psát, když bude škola. Času bude podstatně méně, ale určitě se budu snažit co to půjde.
Tak přeji pevné nervy a prozatím se mějte!)