Další momentovka. Nemohu si pomoct, zkrátka mě to baví. Zkuste v tom něco najít a napište, co vám těchto pár krátkých řádků připomíná.
Co to je? Cítím to. Neustále to tady kmitá. Nepřetržitě. Je to všude kolem. Skoro bych řekl, že to slyším, ale nedokážu to chytit. Třepotá to a odráží se od stěn ve skoro pravidelných frekvencích. Chci to chytit a srovnat to. Dát to dopořádku. Ale nejde to. Ať už udělám cokoliv, pořád to tu je. Jako dotěrná ranní pavučina, do které se zamotáte cestou do školy nebo práce. A i tam to občas je. Asi to nechytím, ani vy to nechytíte. Určitě ne napořád nebo v jedné chvíli. Trvá to dlouho a potřebuje to víc než jen chtít. Jdu skočit do tmy. Uteču. Jako zbabělá hvězda, která se v téhle tiché noci schovává za mrakem.
Jednou to ale dost možná chytit můžeme. A co víc? Možná to dokážeme udržet.
Žádné komentáře:
Okomentovat