Jorge Semprún - Psaní nebo život

Jorge Smprún (1923-2011) pochází z Madridu, ale velkou část života trávil v Paříži, kam odešla jeho rodina do exilu. Za svůj život napsal několik knih především s tématikou války, ke které se často vrací a ke které má hodně blízko. Kromě toho psal i úspěšné filmové scénáře. Patří mezi největší literární osobnosti své doby.

Kniha Psaní nebo život vypráví příběh muže, který přežil Buchenwald. Během líčení svého života se vrací především právě k tomuto místu a zároveň skáče do různých etap života po propuštění. Cestoval po celé Evropě, navštívil Španělsko, Francii, Itálii, Česko a další země. Z nich vždy popisuje něco, co tam zažil, ale myšlenky na Buchenwald ho neopouští. Píše o ženách, se kterými byl, lidech, které potkal a pocitech, které cítil.

Během vyprávění se snaží nepopisovat konkrétně to, co v Buchenwaldu viděl, ale to, co s ním tato zkušenost udělala. Polemizuje o tom, zda je schopný žít dál. Žít dál potom, co přežil a viděl smrt? Jde to?

Se svou bolestí se snaží vypořádat psaním, ale je to vlastně správně?. 

Neuvěřitelně zajímavá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Je krátká, ale na druhou stranu místy občas trochu náročnější na čtení. Rozhodně to ale stojí za to si Psaní nebo život přečíst. Je až neuvěřitelné, jak skvěle popsal autor myšlenkové pochody hlavního hrdiny. 

Takže co? Jde žít dál poté, co člověk přežije vlastní smrt a vidí ty největší hrůzy? Co může takový člověk cítit?
Život a smrt. Paměť a zapomnění. 

Je tam

Sedím ve tmě a poslouchám. Neslyším nic. Nebo ano? Možná, že ano. Možná, že i když je všude kolem naprosté ticho, něco křičí. Něco co je schované hluboko. Něco co potlačujeme a proto děláme některé věci, za které si pak nadáváme. Protože nechceme slyšet to, co je někde uvnitř nás. Je to přivázané na řetězu v tom nejtemnějším místě naší hlavy. Snaží se vší silou řetěz přetrhnout, cení ostré zuby, ze kterých stékají sliny a ty se smíchávají s krví. A my? Snažíme se kolem toho postavit vysokou zeď. Snažíme se to ignorovat, ale nejde to. Čím víc to ignorujeme, tím víc si škodíme. Ale musíme to dělat, protože se musíme chovat tak, jak se chovat máme ne?

Zvedl se vítr. Začaly padat kapky na okenní tabulky. Bubnují a pomalým tempem stékají dolů po chladném skle. Venku je zima, ale je tam přívětivěji než hluboko křehké lebky každého z nás. Tam, kam se nikdo podívat nechce. Dost možná se tam někdo nikdy ani nepodívá.
Až jednou budete sedět uprostřed ticha, zkuste poslouchat, co slyšíte. Je to opravdu ticho nebo černá stvůra od krve, která se snaží vytrhnout se ze řetězu? Nebylo by lepší jí vypustit? Ještě před tím by však bylo dobré zjistit, co stvůra opravdu chce.  

Jo Nesbø - Nemesis

Do bankovní pobočky v Oslu vtrhne lupič. Zařve jedinou větu anglicky a vedoucí má pětadvacet vteřin na to, aby vyprázdnil sejf. Limit prošvihne a neznámý muž prožene kulku hlavou jedné ze zaměstnankyň. Poté ukáže do kamery šest prstů a zmizí.

Případ začne vyšetřovat Harry Hole společně s oddělením loupežných přepadení. Musí zmobilizovat všechny své síly a to ještě neví, co dalšího ho čeká.

Krátce po loupeži je totiž nalezena ve svém bytě Harryho dávná láska Anna Bethsenová. Vše nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu. Je tu ale jeden problém. Harry u ní totiž byl právě ten večer, kdy zemřela. A nic si nepamatuje. 

Vyšetřování po čase uvázne na mrtvém bodě a Harry nakonec uzavře dohodu s Raskolem, rumunským Romem. To je legendární bankovní lupič a navíc příbuzný Anny. Společně uzavřou dohodu. Raskol pomůže Harrymu odhalit bankovního lupiče a Harry na oplátku vypátrá muže, který zabil Annu. I když je ale Raskol ve vězení, dokáže až neuvěřitelně tahat za potřebné nitky. O tom se jeden z nejlepších kriminalistů Norska okamžitě přesvědčí. 

Věci se dávají do pohybu. Dokáže Harry zvládnout situaci, do které se dostal?

Další čtivá a napínavá kniha norského fenoména. Oproti ostatním jsem zde ale trochu postrádal tu typickou finální napínavou akci. Vyvážilo jí však nečekané rozuzlení a postupné odhalování všech souvislostí. Moc se mi také líbil fakt, že Harry vytvořil dvojici se zajímavou vyšetřovatelkou Beatou Lonnovu. Autor nám ve čtvrtém díle prezentuje zase něco nového, a zároveň stejně dobrého jako jeho předchozí knihy. 

Jussi Adler Olsen - Složka 64

Na ostrově Sprogo byl v polovině 20. století ústav, kam byly posílány ženy. Ženy, které nebyly pro společnost přínosné, neplodily schopné děti a v neposlední řadě nebyly příliš vzdělané. Sem se dostala i Nete.
Carl Morck má společně s Asadem a Rose nový případ. Z ničeho nic objevila záhadná zmizení několika lidí během velmi krátké doby. Všichni měli ve stejný den domluvenou schůzku v Kodani. Carl a jeho tým zvětral stopu a pouští se do pátrání, které ho zavede až do vysoké politiky. Nitky totiž vedou k nové politické straně Čistý zítřek založené Curtem Wadem. Ten chce Dánsko takové jaké má podle něj být. Plné čistokrevných Dánů a nikoho jiného. V rámci Tajného boje provádí již dlouho on a jeho přívrženci sterilizace žen, které o tom mnohdy ani neví.
Až sem se oddělení Q dostane. Najde nakonec poslední pojítko mezi zmizelými? Pro všechny tři případ hodně znamená a také mu budou muset hodně obětovat. Možná víc než se zdá.
Carl se musí kromě případu také vypořádat se svým osobním životem. Ať už jde o překrásnou Monu, pubertálního syna Jespera nebo skoro exmanželku Vigu. Zároveň se opět otevřel případ, při němž přišel jeden z jeho kolegů o život a druhý zůstal ochrnutý. Dokáže to všechno Carl unést?
S každým dalším dílem jsou knihy o oddělení Q lepší a lepší a ani Složka 64 není výjimkou. Autor přidal do knihy více osobitého humoru, který mě moc potěšil, a zároveň neubral ani trochu na vážnosti. Příběh o moci, bolesti a násilí je až neuvěřitelně čtivě napsán a napětí autor zvyšuje s každou stranou. Pochopitelně se ani neubránil pro něj typické kritice společnosti. Zároveň jsem také rád za to, že jsme mohli trochu více nahlédnout do dalších prvků děje kromě hlavního případu, jako například život Rose, Asada nebo samotného Carla.
Další fantastické dílo J. A. Olsena.