úterý 31. prosince 2013

Nějaká ta pofídka?

Před několika dny jsem začal psát knížku a musím přiznat, že mě to baví, i když vím, že to je běh na dlouhou trať. Mám to promyšlené a jsem docela zvědavý jestli budu schopný to zrealizovat.
Každopádně! Poslední dobou jsem přemýšlel, že bych sem mohl dávat povídky. Jen občas, něco krátkého. Už tohle léto jsem napsal asi tři hodně krátké a teď bych se k tomu chtěl zase vrátit. Našel jsem jednu z prvních věcí, co jsem v tu dobu napsal a řekl jsem si, že bych to sem mohl dát. 
Takže tady to je a budu moc rád, když mi to nějakým způsobem zkritizujete (ať už pozitivně nebo negativně).  

Krátká povídka o tom, jak na nás působí samota a jaký strach v nás vyvolává. Do jakého stavu nás může dostat spojení noci a pocitu bezmoci?

Blížil se podzim a noci už nebyly zdaleka tak teplé jako například před měsícem. Jemu to však nevadilo. Ve skutečnosti zbožňoval to podzimní, chladné počasí. Uklidňovalo i nahánělo smutek. Rozveselilo i zkazilo náladu. Vždy dokázalo vystihnout jeho pocity. Dnešní noc byla, ale obzvlášť chladná na to, jaká roční doba teprve byla. 
Ulice proměnily jinak rušné a poměrně velké město ve město duchů. Žádný vítr, žádný pohyb. Jen ticho a klid. Byl všední den a mlčení narušovaly jen občasné zvuky aut. Málokdy se někdo na ulicích objevil a když už tak pelášil, co nejrychleji to šlo. Náhle ticho probořily loučící se hlasy. "Ahoj! Měj se! Jeď opatrně!" Poté se zavřely dveře, dotyčný sednul na kolo a ujížděl mrtvými ulicemi centra, které působily neskutečně klidně, ale zároveň strašidelně a temně. Na chvíli zastavil, aby si vychutnal to ticho. Stál. Sice mu byla zima, ale cítil se dobře. Párkrát se nadechl a vydechl. Zapadal sem. Byl součástí toho klidu a harmonie. S lehkým úsměvem opět nasedl na kolo a uháněl pryč z centra. Jel pomalu, ale chvílemi musel přidat. 
Měl trochu strach. I když to ticho se mu líbilo, bylo na něm něco zvláštního. Strašidelného. Děsivého. Když se dostal z centra, projížděl kolem továren v průmyslové zóně a poté se dostal do oblasti, kde byly jen rodinné domky. To na něj působilo ještě hůř. Už nejel pomalu, ale rychleji a rychleji. Něco ho pohánělo. Měl strach. Sleduje ho někdo? Skočí na něj někdo z temného křoví, které míjel snad na každém rohu? Ten pocit zaléval celou jeho mysl. Nedokázal ho setřást. Zrychloval. Byla mu zima, už nemohl, ale stále zrychloval. Každý sebemenší pohyb, kterého si všiml, ho popoháněl. Co když domu nedojede? Je tady sám a co když sám skončí? To se nesmí stát. Jel neskutečně rychle a ani si neuvědomoval, jak strašná zima mu je. Pouliční lampy utíkaly podél něj a osvětlovaly jeho obličej, ve kterém se leskly skleněné oči. Zmáčkl řidítka kola tak silně jak jen mohl a ještě víc šlápl do pedálů. Už budu doma, opakoval si. Jel jako posedlý, chtěl křičet o pomoc. Klid zmizel. Ticho bylo roztříštěno. Slyšel každý svůj nádech a mohutný výdech. Na tváři ucítil dvě slzy, které se svezly po jeho tvářích. Na krátký moment vší silou zavřel oči a doufal, že až je otevře, probudí se z děsivého snu. Uháněl nocí. Sám.
Přišlo mu to jako věčnost. Jakoby se čas zastavil a uvěznil ho v jedné děsivé noční můře.  Co když ho noc nepropustí? Uvězní ho napořád a nikdy nevrátí.
Poté jakoby z ničeho nic uviděl svůj domov. Modlil se, aby to byla pravda. K jeho úlevě byla. Už neměl ponětí, jak rychle jede. Dojel k brance, vrazil dovnitř, kolo nechal postavené v zahradě, rozrazil dveře a vyběhl po schodech do bytu.
Podíval se na hodinky. Od doby kdy vyjel z baru, kde s přáteli strávil příjemný večer, uběhlo patnáct minut. Nemohl tomu uvěřit. Přišlo mu to jako věčnost. Až teď si uvědomil, jak rychle dýchá a jak strašně je promrzlý. Trochu se klepal. Co to sakra bylo, ptal se sám sebe. Co vzbudilo ten nával strachu? Samota v opuštěné noci? Noc jako taková? Zima? Byl zmatený. Normálně byl rád sám. V určité míře. Pomáhalo mu to. Každopádně mu došlo, že samota není jen příjemný přítel, který pomůže, ale i děsivý a nevyzpytatelný zloduch. 
Došel k oknu a všiml si, že měsíc je v úplňku. Z dálky k němu doléhalo vytí a z nebe začaly padat první kapky deště. 

pondělí 30. prosince 2013

Jo Nesbø - Spasitel

Oslo napadl jeden z největších mrazů za poslední roky, do kterého se přidala adventní atmosféra. Na náměstí Bratří Egerů se konají tradiční předvánoční pouliční koncerty, pořádané armádou spásy. Rozdává se polévka, hrají kapely. 16. prosince se do zvuků kapely ozve výstřel a muž rozlévající horkou polévku padne mrtvý k zemi. Chorvatský nájemný vrah má za sebou poslední a nejdůležitější úkol. Odchází z místa činu, ale na letišti zjistí, že je jeho let zrušen. Během čekání zjistí, že zastřelil špatného muže, a tak se návrat do Záhřebu odkládá. Nemá už žádné peníze, dochází mu náboje, nemá kde spát, ale musí svůj úkol dokončit. Musí. Do toho všeho mu na záda dýchá osloská policie v čele s Harry Holem. Harry a celý jeho tým čelí nelehkému úkolu. Zabránit tomu, aby Chorvat dokončil svůj úkol a dopadnout ho. Vypadá to ale že během adventu nezemře jen jeden člověk. Teplota klesá a muž s červeným šátkem na krku cítí dech alkoholu, ale i spasení.
Spasitel je jedna z obsáhlejších knih ze série Harryho Holea. To však ani v nejmenším neznamená, že by byla nějak zdlouhavá. Naopak vás drží celou dobu v tempu, ostatně jako skoro všechny z HH série a zároveň přináší opět něco nového. V knize je o trochu více humoru, který ale nijak nevylučuje aktuálnost nebo napětí, na které jsme u Nesbøho knih zvyklí. Nádherně napsaný, doplňující se příběh přeskakuje z úhlu pohledu Chorvata, Harryho a dalších postav a perfektně se tyto obrazy doplňují. Budete si myslet, že čtete v podstatě umělecké dílo. Pro mě jedna z nejlepších knih z HH série.

středa 25. prosince 2013

Jussi Adler Olsen - Žena v kleci

Žena v kleci (Kvinden i buret, 2007) je prvním románem dánského autora Jussiho Adler Olsena ze čtyřdílné série kriminálních románů o oddělení Q komisaře, Carla Mørcka a jeho spolupracovníka Asada. 
Komisař Carl Mørck prochází po traumatickém zážitku krizí. Ne zcela právem si klade za vinu situaci, při níž zemřel jeden jeho kolega a druhý ochrnul. Carlovi zhasla jiskra v oku.
Jeho nadřízení si s ním neví rady. Ví ale, že Carl je jeden z nejlepších ve svém oboru. Možná nejlepší. Díky nově schválenému rozpočtu se otevírá nové oddělení Q, kterému má Carl šéfovat. Oddělení sídli ve sklepě a Carl si jen stěží dokázal sehnat jediného člověka, který mu bude sekundovat - Syřana Hafeze el-Assada. Oddělení Q má za úkol vyšetřovat případy, které byly odloženy, ale jsou důležité. 
Carl celou dobu rezignuje a myslí si, že se bude celé dny jen flákat. Stále zničený komisař, ale zvětrá stopu a otevírá případ ztracené političky Merete Lyngaardové, která údajně spadla do moře, ale její tělo se nikdy nenašlo. Postupem času zjišťuje Carl společně s Asadem nové skutečnosti, které se při starém vyšetřování zanedbaly. Je možné, že je Merete po pěti letech od zmizení stále naživu? Vězní jí někdo nebo se nad ní skutečně zavřeli temné vlny a nikdo jí už nikdy neuvidí?
Carl musí také bojovat se svým nevlastním synem Jesperem a manželkou, se kterou má hodně zvláštní vztah. Díky Asadovi se dostává do chvílemi humorných situacích a později zjišťuje, že v trochu tajemném Syřanovi se skrývá mnohem víc než se zdá. Vypadá to, že Asad nakonec v oddělení Q nebude jen vytírat podlahu a prach a že Carl nebude celé dny sedět s nohama na stole.
I když je kniha poměrně obsáhlá, rozhodně vás nebude nudit. Vtip se střetává s vážností doplněnou myšlenkou, aktuálností a stále napínavým dějem. Uděláte dobře, když dáte šanci této čtivé a velice úspěšné dánské detektivce. Já osobně se chystám na další díly z této série, i když původně jsem měl v plánu si jen na zkoušku přečíst, s čím na nás Olsen v knihkupectvích útočí.
Tato kniha byla také nedávno zfilmována! Odkaz na CSFD

Jussi Adler Olsen (1950) se narodil v Kodani, vystudoval politologii a filmovou vědu. Pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. Autor se ve svých knihách zaměřuje na psychiku a mezinárodní konspirace. Napsal mnoho knih, ze které získal několik světových ocenění. Př. Alfabethuset, A děkovala bohům a Washingtonský dekret. Série knih o oddělení Q zatím zahrnuje čtyři knihy - Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi a Složka 64.



pondělí 16. prosince 2013

Už jste napsali dopis?!

Rok se s rokem sešel a my tu máme zase Vánoce! Překvapením jistě není fakt, že budou bez sněhu, který se v tuhle dobu vyskytuje asi tak často jako emhádéčko jezdící včas. Každopádně! Když pomineme zimu, díky které vám upadávají kousky uší (jestli máte tak velké jako já *sad eyes*), tuny lidí v obchodech a předvánoční depky, zbude vám docela dost pozitiv, které ten vousatý chlápek ze severního polu přináší! A i když je to klišé tak vám teď napíši několik bodů kvůli kterým je aktuální situace na blízkém a středním východě tak špatná.
Ne dělám si srandu, pokusím se napsat kladné věci, které Vánoce přinášejí. Třeba se na ně začnu těšit!

  • pohádky a filmy
  • dárky
  • depresivní počasí
  • PRÁZDNINY
  • punč, ale dětský
  • vánoční atmoška je občas docela fajn
  • cukroví
  • víc času pro posmívání se televizi Nova
  • víc času pro nadávání na pana Dejmichlast Zemana
  • PRÁZDNINY
  • lyžování....ale nelyžuji
  • víc času na čtení a psaní
  • pokud jste albín, můžete být ve sněhu neviditelný
  • evokace Skandinávie
  • koukání z okna na padající sníh
A na druhou stranu ty špatné věci
  • 4346456 lidí v obchodech
  • obchody jako takové
  • někteří lidé jsou až moc veselí...pfe
  • ta protivná břečka, když taje sníh...který stejnak nemáme
  • zimní bundy!
  • kupování dárků
  • bramborový salát
  • předvánoční úklid
Je toho mnohem víc takže kdyby vás něco napsalo tak to sem napište. Co vy a Vánoce těšíte se na ně? :)
Přeji vám příjemné...proboha to je fakt tak hrozná věta. Mohl bych to zakončit slovy mé babičky: "Přiletí Ježíšek na peruti a řekne: Na***u ti!"

čtvrtek 12. prosince 2013

Arne Dahl - Misterioso

Albánec drží s brokovnicí v ruce rukojmí a odmítá je propustit. Na místo přijíždí Paul Hjelm a okamžitě se vydává do domu, kde velice riskantně odzbrojí nebezpečného muže. Pro média je hrdina, ale jeho podřízení chtějí jeho hlavu na talíři. I jeho osobní život a on jako takový prochází krizí.
Ve Stockholmu ale mezitím začne řádit vrah, který zabíjí bohaté a vlivné muže. Média ho pojmenují jako vrahem mocných. Do hlavního města Švédska se dostává něco prohnilého a policie si to uvědomuje. Ví, že bude muset možná čelit největší krizi od vraždy Palmeho. Začíná jednat a naprosto tajně je vytvořena Skupina A. Do té jsou vybráni policisté z různých koutů země, včetně Paula Hjelma, aby zabránili naprosto symetrickým vraždám. Dvě kulky do hlavy a jazzová hudba. Postupem času se ale něco mění. 
Rozbíhá se vyšetřování, které má ty největší priority a stopa zavede vyšetřování přes celé Švédsko až k ruské mafii. Respektive její větvi estonsko-ruské mafii. Je ale správná? Dokáže Skupina A spojit všechny souvislosti a pochopit, o co vlastně ve skutečnosti jde? Východ nebo jih?

Měl bych se stydět! Poté co jsem přečetl knihu Až na vrchol hory, napsal jsem sem, že jsem od toho čekal víc a trochu mne to zklamalo. Upřímně jsem dost přemýšlel nad tím proč. A to jsem si uvědomil až při čtení Misteriosa. Na první knihu, kterou jsem od Dahla četl jsem totiž špatně koukal
Hledal jsem něco, co v té knize nebylo a uvědomil jsem si, co přesně přináší Dahlovy knihy. Kromě toho, že příběhy jsou napínavé, náměty jsou zajímavé a děj tak nějak pěkně utíká vám přináší ještě něco víc! To co Arne Dahl řekl v jednom rozhovoru. To že ho baví psát detektivky, ale vždy do toho chce zanést nějakou myšlenky. Aktuální problém či poukázání na některých skutečností. Aktuálnost, skrytá myšlenka a poukázání na něco. To je kromě jiného jeden z hlavních důvodů proč jsem přehodnotil svůj názor na knihy Arne Dahla. Stručně řečeno, Arne Dahl nebude můj nejoblíbenější spisovatel, ale rozhodně bude patřit mezi ty nejvíce oblíbené.


pátek 6. prosince 2013

Jo Nesbø - Pentagram

Narozeniny se povedly a kromě Švábů jsem dostal také Pentagram a Spasitele. Právě Pentagram jsem nyní dočetl a s mírným údivem musím přiznat, že to je HH kniha, kterou jsem přečetl za nejkratší čas. Něco na tom bude!

Oslo ovládla neuvěřitelná horka a to pro policii znamená špatnou zprávu - dovolené. A jelikož vrahové si přes léto prázdniny nedávají je nalezena mrtvá žena, které někdo uřízl prst a je u ní objeven drahokam ve tvaru pentagramu. Policejní ředitel musí vybrat dva policisty, kteří se případu zhostí. První volba je jednoznačně Tom Waaler. Hvězda policejního sboru. Druhý vybraný není kvůli nedostatku lidí nikdo jiný než alkoholem nasáklý Harry Hole.
Ten před čtyřmi týdny zmizel a nyní je povolán do práce. Jeho výpověď je na spadnutí a stačí poslední kapka a Harry se může se svojí práci rozloučit. Ta přijde. Jeho výpověď čeká na podepsání, ale policejní komisař bude několik týdnů chybět, a tak má Harry ještě nějaký čas na to, aby se pokusil zachránit co se dá. Když bude chtít.
I přes velký odpor musí spolupracovat s Tomem Waalerem, kterého dlouho podezříval z toho, že je zapojen do pašování zbraní a drog. To však nikdy nedokázal prokázat. Po několika dnech od první vraždy je nalezena další mrtvola. S odříznutým prstem a drahokamem ve tvaru pentagramu. Opět. Všem začíná být jasné o co tady jde. A kdo je tady specialista na sériové vrahy? Hádáte správně. V Oslu se zvyšují teploty a počet mrtvých se rozhodně nezastaví na čísle dva. Do toho všeho se náš hrdina pokouší zachránit vztah s Ráchel.
Harry bude v zapařeném Oslu pracovat s otázkami, souvislostmi, hodnotami a v neposlední řadě se svými démony. Dokáže Harry Hole zachránit vše, co ztratil?
Opravdu si myslím, že bude něco na tom, že jsem tuhle knihu přečetl nejrychleji ze všech 'holeovek'. Nesbø se držel přesně toho, co umí a zároveň vytvořil zase něco nového. Udržet čtenáře v napětí, zamotat mu hlavu a do příběhu zasadit několik překvapivých zvratů. Do toho všeho se stále perfektně vypořádává s postavou Harryho Holea. To vše plus prostředí Osla, atmosféra a aktuálnost, kterou do svých příběhů zanáší vytváří zkrátka mistrovské dílo. V pravém slova smyslu.


Příběh se mimochodem dostal i do našeho hlavního města!