čtvrtek 1. srpna 2013

Náctiletí

Včera jsem na twitter napsal pár vět, které mne napadly, když jsem přemýšlel o tom, jak vypadá život dnešních náctiletých. Nad touhle myšlenkou přemýšlím poměrně často. Hlavně protože hodně používám sociální sítě a vidím, co všechno se zde odehrává. Děsí mě to.
Jsou zde 13 leté děti, které mají facebooky (především dívky), kde tráví drtivou většinu jejich času. A čím? Dávají si sem fotky jejich 'nejlepších kamarádek', kterých je stejně jako brad našeho prezidenta Miloše Dejmichlast Zemana a píší k nim srdceryvné slohy, hodící se možná tak do televizních novin nebo špatné telenovely. Já chápu, že v dnešní době je zkrátka nemožné, aby se k těmto věcem náctiletí nedostali, ale řekl bych, že to z části musí být chyba rodičů, kteří se o své děti dost často vůbec nezajímají. Pak to dopadá tak, že ve 14 slečna chodila s půlkou města, v hlavě má tolik pilin jako make upu na obličeji a jediná starost je fíbíčko. PROČ? Ano, nadávám na tyhle podivné existence, ale ve skutečnosti je mi jich spíš líto, když to tak dennodenně vidím. Nechci to házet jen na rodiče, pochopitelně je zde plno jiných činitelů, které vedou k totálnímu vymývání mozků dnešní generace.
Je zde ale jedna věc, která mě děsí ještě víc. Může mi někdo prosím vysvětlit, jak je možné, že podobný 'lifestyle' preferují už děti cca kolem 10 let? Je to normální? Ty děti přijdou o tolik věcí, které my jsme zažili a oni? Sedí u fb a mačkají tlačítko F5. Mrzí mě, že to takhle teď je. Respekt rodičům, kteří se snaží své děti držet od tohoto zla co nejdále.
Na druhou stranu si o to víc vážím toho, co jsem zažil já v jejich věku. Pochopitelně už jsme měli věci jako PS2 a později i bohužel facebook, ale bylo nám jedno, co si kdo o nás myslí. Přál bych to i dnešním náctiletým.
Pozéři everywhere.

4 komentáře:

  1. Je mi patnáct a nesnáším to, protože mě automaticky všichni hážou do pytle k těm ostatním. Co na tom, že facebook mám kvůli kontaktu s přáteli, kteří žijí daleko a ne na sdílení vlastních polonahých fotek nebo pozérských vztahů. Jsem zoufalá z toho, že když svým vrstevníkům řeknu, že čtu Kinga, dívají se na mě jako na debila za a) protože vůbec neví, kdo je King a za b) že se diví, že vůbec ČTU. Možná je pravda, že jsme "internetová generace", ale já si vzpomínám na své dětství a byla jsem tak ŠŤASTNÁ. Mám desetiletou sestru, která už má facebook, která už někoho miluje a bojím se, že z ní vyroste ten typ člověka, který tak strašně nenávidím...

    (Pořád Skřítek)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To naprosto chápu. Bohužel to určila dnešní doba a některým existencím to prostě nevymluvíš.
      Já si lidí jako ty moc vážím a neskutečně mě děsí, když vím, že takových lidi je méně a méně. Ale na druhou stranu...o to víc jsem rád, když pak poznám někoho takového.
      To s tou sestrou...moc dobře vím jak ti je. Mám doma něco podobného.
      Možná jsem moc mladý, abych dělal takové soudy, ale já být dospělý v téhle době, tak ani nechci na TENHLE svět přivést dítě. Strašné.

      Vymazat
  2. Ja s tebou úplne súhlasím, lebo kam sa pozriem samé deti, ktoré nosia viac mejkapu ako ja za polku života. Tie deti netušia, čo je to byť celý deň von. A stále ich vidíem na Facebooku, alebo mi deti, ktoré som dvakrát stretla posialajú priateľstvo, ale na čo by som im ho mala prijať. Áno aj ja trávim veľa času na počítači a som často na Facebook, ale patrí to k dobe. Ale používam ho na komunikáciu s priateľmi, s ktorými sa aktuálne nemôžme stretnúť alebo kvôli škole. Je jasné, že niekedy sa tam len tak "loudám" a iba lajkujem a podobne.
    Čas sa však dá stráviť aj užitočnejšie, aj keď veľa ľudí môže čas strávený čítaním a podobe za stratený.
    Ďakujem za príspevok, lebo je naozaj aktuálny a priamy k súčasnej sociálnej spoločnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak bohužel. Vidím to stejně a obávám se, že se to jen tak nezmění. To mě na tom děsí nejvíc. Je mi úplně jasné, jak to myslíš.
      Já děkuji za komentář a pochvalu. To vždycky potěší. :)

      Vymazat