Hanne Ørstavik- Láska / Ve skutečnosti

Jak jistě někteří z vás ví, Norsko není jen země s úžasnou přírodou (jak můžeme vidět na profilu Lukáše Bejčka), ale i zemí s krásnou, pestrou a významnou literaturou dnešní doby. Po Nesbøm bych vám rád představil dalšího norského spisovatele. Tentokrát však ženu. Hanne Ørstavik je sympatická blondýnka pocházejícím z města Tana, nacházející se na úplném severu Norska. V 16 letech se přestěhovala do Osla a zde na univerzitě vystudovala psychologii, sociologii a francouzštinu. Témata její tvorby jsou především identita, rodina, dětství, komunikace a vztahy. Za svá díla získala řadu prestižních ocenění.
Já přečetl dvě její knihy. Ve skutečnosti a Láska. Obě dvě jsou poměrně krátké a popisují několik hodin v životě hlavních postav.
Láska vypráví příběh svobodné matky Vilmy a jejího syna Jona. Několika hodinový děj se odehrává v předvečer Jonových narozenin, na které Vilma zapomněla a vydala se do mrazivé noci hledat lásku. I Jon ale odchází z domu a my můžeme sledovat jeden večer dvou blízkých a zároveň vzdálených bytostí. Touha po lásce, ať už mateřské nebo partnerské. O tom vypráví tento krátký příběh.
Druhé dílo, Ve skutečnosti, také popisuje poměrně krátký děj. Opět zde máme vztah rodiče k dítěti, ale tentokrát je popisován pouze ze strany mladé a nábožensky založené studentky psychologie Johany. Spisovatelka ji zachycuje v různých situacích a popisuje, co se odehrává v hlavě této mladé dospívající dívky. Jde zde hlavně o komunikaci s okolím a s ní spojené uzavírání se do sebe. Svým způsobem tento příběh také pojednává o lásce, avšak ne ve smyslu hledání, ale přijímaní a vyjádření. 

Tolik ke spisovatelce, ději a nyní bych rád napsal pár řádku o mém pocitu z obou knih.
Čím začít. Rozhodně vás knihy nepřekvapí nějakým extra příběhem s extra zvraty, napínavým vyvrcholováním děje apod. Prostě obyčejné životy obyčejných lidí. Avšak věc, kterou příběhy vynikají je popisování myšlenkových pochodů hlavních postav. To zvládá Hanne na jedničku. Jak úžasně, neobvykle a překvapivě si spisovatelka pohrává s tím, co se odehrává v hlavě člověka je neuvěřitelně poutavé a poněvadž takhle je napsaná celá kniha, tak prostě čtete čtete a čtete. Obzvlášť u Johany mne tohle neskutečně bavilo. To je pro mě to nejhlavnější, co se mi líbilo. Ne děj jako takový, ale to jak je napsaný. Rozhodně to jsou knihy, které vám něco dají nebo při nejmenším donutí k zamyšlení. S tím jak krátké jsou oba příběhy to není ani nijak náročná četba a doporučit to můžu snad každému.
***

V očích pod brýlemi mokro. Chtěla bych své tělo podélně roztrhnout, dát jeden díl mámě a druhý Ivarovi, tak by oba měli svou část. Já bych si ponechala páteř jako úzký vor, na němž bych se schoulila a nechala se nadnášet proudem.