středa 21. srpna 2013

Koukáme

Jak nahlížíme na člověka jako na jednotlivce? Podle čeho ho posuzujeme? Když kolem nás projde někdo cizí, co uděláme jako první věc a co nás napadne?
Dnes jsem si všiml něčeho, co je zřejmé, ale na druhou stranu děsivé zároveň. Dám vám příklad: Jdete po ulici v normální všední den a proti vám z rohu vyjde nějaký člověk. Co uděláte jako první věc? Podíváte se na něj a zcela určitě si okamžitě uděláte nějaký názor. Nic konkrétního, jen obecného. Něco jako: Hrůza, dobrý, nic moc, nezajímavý apod. Otázkou tady není jaký si uděláte názor, ale jak si ho uděláte. Musím se přiznat (a věřím, že rozhodně nejsem sám), že já dost často 'sjedu' jako první věc oblečení. Pochopitelně hned pak obličej atd., ale ta první věc je prostě většinou oblečení. Dost často jsem si všiml, že kolem mě dotyčný prošel a já si jen podle oblečení řekl, že to je nějaký trouba nebo naopak, že to je někdo zajímavý. Pochopitelně se v tom, jak se oblékáme, odráží něco z nás. Část naší osobnosti. Ale na druhou stranu, je správné posuzovat člověka, byť cizího který kolem vás jen projde na ulici, podle oblečení? Myslím, že ne. Většinou. Může kolem mě projít mladý muž, oblečený celý v černé, po těle řetězy, na rukách kožené rukavice a já si řeknu: Proboha co to je? Je to prostě první reakce, člověk za to nemůže. A co když je onen neznámý ve skutečnosti chytrý, vtipný a sympatický? To mě ale hned nenapadne, protože ho na první pohled odsoudím. Občas se mi to stane. Neříkám, že pořád, ale občas mám takováhle 'setkání' a pak si po chvíli řeknu: Co když jsem udělal ukvapený závěr?
Pochopitelně ale můžu potkat člověka, ze kterého není cítit nic moc dobrého. Tady není co řešit. To je (jako u všeho) druhá strana mince.
Tohle všechno jsme si udělali sami. Prostě to tak je. Takhle naše společnost funguje a zcela jistě se to nezmění.
Jen bych chtěl říct, že by jsme si měli dávat pozor na tyhle unáhlené závěry a snažit se nejdřív zamyslet se nad tím, jací asi jsou lidé, kteří kolem nás chodí a neodsuzovat je.
Vím, že tohle je takové klišé, ale mám pocit, že občas se musí říct něco, co je zcela zřejmé.

Žádné komentáře:

Okomentovat