Do pokoje se vkradla tma. Z ničeho nic je všude kolem. Obklopuje mě a pomalu svírá, tlačí a já se nechávám mačkat. Všechno jakoby se najednou zpomalilo a mělo svůj smysl.
Jediný zvuk, který je slyšet už od rána jsou kapky deště s železnými krabicemi na silnici. Nádherná světle kovová obloha celý den okupovala nebe, ale teď se změnila v něco jiného. V něco strašidelného. Celou jí během chvíle zahalil mohutný černý obr. Zabral celý prostor pro sebe a přinesl s sebou tmu, něco děsivého ale zároveň krásného. Takhle musí vypadat konec světa.
Rozsvítily se pouliční lampy. Jako na protest tomu úchvatnému, co se vytvořilo na obloze a jejich světlo se odráží v kapkách na okenních tabulkách. Nádherně se třpytí. Déšť neustává a dál se víc a víc vkrádá do mojí hlavy.
Všude přítomný chlad, déšť a do toho ta skličující, všechno obklopující tma.
Nemůžu si pomoct, je to nádherný.
Žádné komentáře:
Okomentovat