Vladimir Nabokov - Zoufalství

Po Humbertovi jsem měl stále chuť na Nabokova, a tak jsem se celý natěšený dostal k Hermanovi.
Náš nový hlavní hrdina pobývá v Berlíně, ale má předky v Rusku. Žije relativně spokojený život se svou družkou Lydií a vypadá to, že si nemůže na nic stěžovat. Skoro. To také ovlivní jeho budoucí činy.
Jeho práce vyžaduje poměrně dost cestování a při jedné z cest do Prahy narazí na Felixe. Pobudu, který spí u cesty ve stoce a je mu podobný jako vejce vejci. V tomto momentě se Hermanovi v hlavě zrodí něco velkého. Něco, co může navždy změnit jeho život.
Postupem času se prokousáváme příběhem, do kterého často zasahují komentáře pisatele a odhalujeme, co má vlastně Herman v úmyslu.
Ve finále se nám odkrývá pečlivě promyšlený plán s kriminální zápletkou, který působí jako ledová sprcha v horkém letním odpoledne. Nečekané, překvapující a šokující, když si přečtete větší část knihy, která se nese na podstatně klidnější vlně.
V základě je kniha podobná Lolitě. Také je to zpověď muže, který se dopustil spousty špatností. Ale co je špatné? To záleží jen na úhlu pohledu čtenáře a na jeho úsudku.
Přečtěte si tuhle knihu, protože Nabokov je pro mne mistr slova a drží vás u knihy, i když děj není nijak napínavý nebo rychlý, dokud nedočtete další kapitolu a pak další a další! Přečtěte si tuhle knihu, protože vám dá nejen umělecký požitek z četby, ale i určitý druh zamyšlení. Přečtěte si tuhle knihu, protože v dnešní době se píše po čertech málo takovýchto děl. Přečtěte si tuto knihu protože...co je správné?
****